Vítejte u druhého dílu seriálu, který přináší zprávy z oblasti domácího literárního hororu. Mnozí tvrdí, že žánr hrůzy je v rámci fantastiky jakýmsi opomíjeným bratříčkem, další k tomu ještě přidávají, že u nás moc nevychází, když už, tak jen ten překladový. Osobně si nemyslím, že situace je až tak strašidelná, jak se mnohým zdá, nicméně je jasné, že k ideálu má rovněž daleko. Jednodušší je samozřejmě nad stavem věcí lkát, ale přijde mi, že lepší bude s tím něco udělat. Tak se zrodila idea Nalezenců černého románu, série článků, v nichž bude nejprve formou krátké recenze představeno dílo, které v poslední době vzešlo z temné líhně, následně přiložen krátký profil autora a na závěr bude položeno i několik otázek. Dámy a pánové, fanoušci literárního hororu, jako druhý bude z komnaty strachu a hrůzy na denní světlo, které nemusí každému dělat dobře, vynesen Václav Votruba se svým románem Insomnie (2018).

Spánek nepřichází

Román Václava Votruby Insomnie je výletem do mysli jedince gradující vždy ve chvílích, kdy nespavost stírá hranice mezi sněním a bděním. V takových momentech je tlak na psychiku enormní a přicházejí stavy na hranici příčetnosti. Navíc se zdá, že hlavní postavě, Václavovi – zde představované v ich formě, se otevírá brána do paranormálních dimenzí. Vše ale přichází postupně, plíživě; pomocí deníkových zápisů, které si autor zvolil jako koncept románu. Hned od úvodních stran navozuje tísnivou atmosféru pramenící ze setkání s něčím nevysvětlitelným, záhadným. Postupně pavučinu zla rozplétá do stran a obaluje jí okolí. Podobně jako se v díle kupí dílčí zápletky, vzrůstá i pocit strachu z neuchopitelného a celková paranoia klepe na dveře. Insomnie je v holé podstatě dramatickým psychologickým hororem, ve kterém se sekáme s nadpřirozenými jevy, ale stěžejně je postaven na tom, co se odehrává v mysli hlavní postavy a jaké si z jednotlivých událostí vyfabuluje závěry.

Pozitivem knihy je postupně dávkované napětí, které čtenář vnímá skrze mysl ústředního hrdiny. Do mnoha situací se „dá vcítit“ a přemýšlet nad tím, jak byste s nimi naložili vy. Vše je vystavěno tak, aby byl navozen pocit skutečného příběhu, k čemuž dopomáhají i fotografie reálných míst použité místo ilustrací. České Budějovice se v knize stanou městem se záhadným starým domem, nesoucím v sobě negativní energie, jež se vpíjejí i do nájemníků. Mnohé se ale v příběhu vyvine jinak, než jak jsou čtenáři zprvu nabádáni. Problém nedostatečného spádu děje tkví v krátkých deníkových zápisech, kdy je posun minimální a mnohé situace se v drobných obměnách opakují. Naopak „delší zápisy“ jsou pozitivním opakem, příběh se posouvá a atmosféra houstne.

Autor umí do jisté míry překvapit, a i když si pohrává se zaběhlými tématy literatury hrůzy, snaží se vyvarovat otřepaným vzorcům, které se podvědomě nabízí. Díky rozsahu kolem sto padesáti stran je Insomnie snadno stravitelným soustem plným známých ingrediencí, které v určitých momentech chutnají dobře. Současné pojetí klasického strašidelného příběhu se Václavu Votrubovi povedlo, byť určité vyčnívající hrany by chtěly dopilovat. Nicméně příslib do budoucna tu je, a rozhodně ne malý. Zbývá ještě zmínit opravdu povedenou obálku, která navozuje atmosféru ukrývající se v následných stránkách a láká ke koupi knihy.

Václav Votruba (1987)

Narodil se 10. února 1987 v Domažlicích. V devatenácti letech se přestěhoval do Českých Budějovic, kde žije dodnes. Sedm let pracoval v Českokrumlovském deníku, následně se stal freelancerem, přičemž intenzivně spolupracoval s redakcí Budějcké Drbny. Nyní se věnuje především PR aktivitám. V roce 2003 založil metalový fanzin Metal Forever, který po třech tištěných číslech přesídlil na internet. Dnes je jedním z nejúspěšnějších a nejstálejších webzinů. Václav Votruba byl mimo to redaktorem časopisu Hardrocker a psal také do Pařátu. Svůj debutový román Na pokraji vydal v roce 2016. Ve stejném roce mu vyšel i první díl Knihy kovu, která získala cenu Břitva za nejlepších tuzemskou rockovou knihu roku. Kniha kovu mapuje českou metalovou scénu, v roce 2018 vychází už třetí díl. Kromě výše zmíněného má na kontě knihy Šumavský Děs a Insomnie. Je také aktivním muzikantem – hraje v kapelách Dark Angels, After Rain a The River Of The Lost Souls.

Proč ses rozhodl svůj román psát v první osobě a deníkovou formou? Snažil ses o to, aby vše působilo co nejrealističtěji?

Deníkovou formu a první osobu jsem zvolil kvůli co největší autentičnosti. Nutno ale dodat, že se jedná o retrospektivní deník, ne o vždy aktuální zápis. Emoce by v takovém případě byly úplně jiné, bylo by to samozřejmě vyhrocenější, takhle má vyprávějící osoba určitý odstup. Nespavost vede ke zvláštním stavům a nevím, jestli by čtenáři bylo příjemné číst text napsaný rukou člověka před zhroucením. (smích)

V závěru píšeš o vlastních zkušenostech s nespavostí, dá se tedy Insomnie do určité míry chápat jako autobiografické dílo?

Určitě. Dá se říct, že větší procento popsaných zážitků skutečně pramení z mých zkušeností s nespavostí, spánkovou paralýzou, nočními děsy. Něco je samozřejmě poupravené, aby byla kniha poutavější, ale zároveň jsem to nechtěl „přestřelit“, aby výsledek nevyzníval až příliš nereálně. Popravdě mě překvapila odezva, kdy mi lidé psali, že mají úplně stejné zážitky, že v knize vidí sami sebe. Malinko jsem se bál, že nade mnou čtenáři máchnou rukou, že jsem blázen, ale jak vidno… chodí mezi námi mnoho osob, které nemají tak úplně růžové spaní.

Kniha má krásnou a znepokojující obálku, můžeš představit jejího autora a povědět jak vznikla? Vytvořils přesné zadání, jak má vypadat, nebo tvůrce dostal „volnou ruku“?

Dostal přesné zadání, ale udělal to úplně jinak. (smích) Autorem je Radek Popel, výborný grafik, můj spoluhráč z kapel Dark Angels a After Rain, svědek a zkrátka skvělý kamarád. Moc si jeho práce a pomoci vážím. A jak vznikla naše spolupráce, respektive, jak jsme se seznámili? To je pěkná historka… Tenkrát jsem psal pro časopis HardRocker, přičemž jsem dostal za úkol udělal rozhovor s teplickou kapelou Motorband, ve které Radek zpíval. Notovali jsme si o Black Sabbath a vzhledem k tomu, že tehdy zemřel Ronnie James Dio, nabídl jsem mu hostování na první desce After Rain s tím, že bychom mohli napsat poctu tomuto legendárnímu zpěvákovi. Následovala natáčecí relace, při které jsme vypili tři flašky vína a celoživotní přátelství bylo na světě. (úsměv)

Insomnie vyšla v nakladatelství Nová forma, které se zabývá „výrobou knih na klíč“, jak si byl s nimi spokojen? Můžeš prozradit, jaký byl náklad a jak se kniha prodává? Jakým způsobem v tomto případě funguje distribuce? A nepřemýšlel jsi i o jiném způsobu vydání, nabízel jsi román nakladatelstvím?

Spolupráce, kterou nabízí Nová forma, mi naprosto vyhovuje. Člověk se podílí na vydání, tudíž se samozřejmě musí velmi snažit, aby se dostavil nějaký výsledek. Naučil jsem se proto fungovat i jako prodejce a obchodní partner… Mrzí mě jen, že kniha není v distribuci po knihkupectvích, ale v nákladech, ve kterých se pohybuji, to pro mě zatím není vhodná cesta. Insomnie se prozatím prodalo zhruba 150 kusů, vzhledem k tomu, že od vydání uběhly čtyři měsíce, jsem spokojený. Dá se mluvit o knižním undergroundu, kde se každý prodaný kus počítá. Z každého prodaného kusu mám upřímnou radost, která mě žene dál.

Představ v krátkosti své další knihy a pověz, na čem aktuálně pracuješ?

Na kontě mám prozatím celkem pět knih – Na pokraji, Šumavský Děs a Insomnie, dále první dva díly Knihy kovu, která mapuje tuzemskou metalovou scénu. Kniha kovu I je doposud můj nejúspěšnější knižní titul, co vím, tak se už dělalo několik dotisků. Také mě moc těší ocenění Břitva za knihu roku 2016. Z beletrie se nejvíce prodává Šumavský Děs. Letos mi ještě vyjdou tři knihy, pěkně se to nakumulovalo na konec roku. V listopadu bude venku dvojka Šumavského Děsa, nečekal jsem, že pokračování bude po roce, ale lidé mi psali, ať se do toho pustím, tak jsem se nenechal přemlouvat. (úsměv) V prosinci pak MetalGate vydá třetí Knihu kovu, která je tentokrát zaměřena na heavy metal a příbuzné melodic/metalové subžánry. Třetí kniha je o českokrumlovském Centru pro pomoc dětem a mládeži, které oslavilo dvacet let. Na příští rok chystám několik dalších projektů, jsem v tom až po uši!

Nalezenci černého románu: 

Jan Pavlas