Petr Kopl udělal díru do komiksového světa především svým pejskařským stripem Štěky Broka Špindíry, za který posbíral i prestižní fanouškovské ceny Fabula Rasa (v kategoriích Český komiks, Český scenárista, český kreslíř). Štěky ovšem nejsou jediným Koplovým stripem. V Horáckých novinách právě završil stovku stripů v sérii Horácké bajky. Tento strip je zajímavý i tím, že je dělaný na zakázku tak, aby vždy vystihnul aktuální téma, o kterém bude v regionálním tisku právě řeč. S patřičnou nadsázkou by se tedy dalo říci, že se jedná o jakéhosi Zeleného Raula po Horácku. Samozřejmě pokud vezmeme v potaz, že Raul je už celkem dlouhou dobu parodií na sebe sama, zatímco Bajky stále ještě nepostrádají svěžest, nápady a nasazení.

Horácké bajky čerpají z aktuálních témat, které jsou často regionálního charakteru, ale opírají se i o celospolečenské problémy nebo aktuální události. Petr Kopl často využívá animální hrdiny (jak také v bajkách jinak, že?), jimž dává hlavní roli ve svých krátkých glosách. Dalšími hrdiny Horáckých bajek pak jsou postavy, které se nějakým způsobem vážou k aktuálnímu času jako je Mikuláš, Santa Klaus apod. Nebojí se ani uznávaných svátků, naposledy to odnesl Valentýn svým crossoverem s Olympijskými hrami. Dalším faktorem mohou být aktuální společensky ožehavá témata jako krádeže, sprejerství, exekuce, připravenost silničářů v zimním období a další. Stejně jako u všech komiksů Petra Kopla je jeho humor milý, nevulgární a nevšední. Přesto dokáže trefit přímo do černého a vypíchnout palčivost daného tématu. Aktuálně mají Horácké bajky na kontě rovnou stovku pokračování a to je důvod, aby byly představeny nejen čtenářům regionálního horáckého tisku. Více se dozvíte v krátkém rozhovoru s jejich autorem…

Jaký je tvůj vztah ke stripům všeobecně? Které jsou tvé oblíbené?

První, co mě napadá je samozřejmě Garfield. Jestli ještě není, tak by měl být v encyklopedii u hesla komiksový strip. Potom zbožňuji Calvina a Hoobse a Peanuts. Prostě klasika. Ale týkají se mě i úžeji zaměřené stripy jako je třeba Dilbert. Každý, kdo pracuje v kanceláři, musí být z Dilberta vedle!

Jak ses dostal ke spolupráci s Horáckými novinami, ve kterých Horácké bajky vycházejí? Jak dlouho už tato spolupráce trvá?

Jsem rodák z Třebíče a s Horáckými novinami jsem spolupracoval už dříve. Jsem teď ale zaměstnán v reklamní agentuře a ta je i částečným vlastníkem těchto novin. Takže jsme dali hlavy dohromady a bylo to na světě.

Pokud jsem to dobře pochopil, tak ty dostaneš nějaké zadání a máš den na vytvoření stripu do novin?

Je to neskutečně vzrušující. Zadání je vždycky téma, které se bude probírat na první stránce. Občas to bývají i kombinace témat a právě ty kombinace jsou zdrojem nečekané inspirace. Jako se třeba povedl ten poslední s Valentýnem a olympiádou.

Nestane se, že při takovémto stylu práce někdy prostě nápad nepřijde? Co potom?

Je to stres, ale ještě se mi nestalo, že bych nic nevymyslel. Někdy je to těžší, někdy lehčí, ale vždy se dá na něco přijít. Ale jelikož je na to 24 hodin, tak to není tak náročné, jako vtipy, které kreslím pro deník. Na to mám většinou jen asi 3 – 4 hodiny.

Uvažuješ časem o nějakém souborném vydání? Nebo ti stačí Štěky Broka Špindíry?

To asi určitě ne. Mnohokrát to totiž komentuje náladu ve společnosti, politickou aféru, nebo tak konkrétní věc, že se bez kontextu článku moc neobejdou, takže by se některé z nich mohly setkat s nepochopením.

Jak ty sám vidíš rozdíl mezi Štěky a Bajkami?

Rozdíl je právě v tom, že zatímco štěky jsou nadčasové, bajky komentují nějakou konkrétní aktuální situaci a mnohdy mohou jen obtížně obstát o samotě.

Související články:

Petr Kopl: Prvořadým záměrem je kvalitně pobavit (rozhovor)