Nestává se příliš často, aby vznikla autorská dvojice, která svá díla prezentuje výhradně ve spisovatelském tandemu. V našich krajích to rozhodně není běžné a v hororovém žánru už vůbec ne. Se spisovatelským duem Petr Boček a Miroslav Zubík jsem se poprvé setkal ve 4. antologii českého hororu. Autoři se však představili i v prvním, druhém a třetím svazku této netradiční série antologií s tuzemskými představiteli hororu. Až nyní se mi do rukou dostala jejich společná knižní prvotina s příznačným názvem Mrazivé příběhy, kterou vydalo nakladatelství Akcent v roce 2012. Jedná se o sbírku čtyřiceti osmi povídek, jež mají vždy alespoň nějaký hororový nádech a důmyslně se liší stylem vyprávění nebo způsobem navození ponuré atmosféry.

Petr Boček a Miloslav Zubík se poprvé setkali coby pedagogové na střední škole v Lanškrouně, kde posléze začali kout pikle a pokládat základ své společné spisovatelské kariéry. V současné době se Petr Boček stal archivářem ve své rodné Chrudimi, ale kamarádství spojené literárními ambicemi přetrvalo dál. Vznikly tak nejen hororové povídky, ale rovněž řada článků, monografické publikace a encyklopedie s historickou a vlastivědnou tématikou. Povídky začali společně publikovat nejprve na stránkách humoristických časopisů a jiných tiskovin, kam přispívali především aforismy a vtipnými příběhy. Hororové tématice se věnují už od poloviny devadesátých let. Každá z jejich povídek má vlastní tvář, čemuž je vždy uzpůsobena nejen atmosféra příběhu, ale rovněž i jeho stylistika. Autoři se nebojí podlehnout svůdným vlivům romantismu a vzdát tak hold svým oblíbencům jako jsou Edgar Allan Poe, Howard Phillips Lovecraft nebo Gustav Meyrink. V jejich tvorbě se ovšem můžeme setkat také s vlivem moderních klasiků, jimiž Stephen King či Ray Bradbury bezesporu jsou. Neváhají vstoupit ani do vod experimentální prózy, kde sami přiznávají vliv například Michala Hvoreckého. Dle jejich názoru do hororu neodmyslitelně patří rovněž trocha drastična, krvavosti, ale mnohem větší důraz kladou na budování hrůzné a hrůzostrašné atmosféry, napětí a překvapivé pointy. Na škodu pak rozhodně není ani špetka černého humoru. Při četbě jejich prací mě tak mnohokrát napadlo přirovnání k dílu Miroslava Švandrlíka, jenž byl v takto pojatých hororových příbězích skutečným mistrem.

Čtyřicet osm povídek je opravdu pořádná porce. Autoři tak nic zbytečně a rozvláčně neprotahují, a tak se od prvotního navození atmosféry mnohdy dostáváme hned k jádru pudla. Ovšem pokud si přečtete víc povídek na jeden zátah, může se vám tato zkratkovitost brzy zajídat. Příběhy nejsou nijak dlouhé a v záplavě produktivity pánů Bočka a Zubíka se tak neopatrný čtenář může brzy ztratit. Přesto však skoro vždy překvapí pointou, jsou čtiví a mají patřičně zabarvený smysl pro humor. Vzpomeňte na nějaké hororové téma, které vás zrovna napadne, a s velkou pravděpodobností na ně narazíte právě v Mrazivých příbězích. Ke cti však autorům slouží fakt, že námět vždy přetvoří k obrazu svému, čímž se obloukem vyhýbají tuctovosti. Pokud rádi objevujete tzv. nové tváře, pak vám tyhle pány s nadšením doporučuji. V záplavě knih často snadno přehlédneme zajímavé tituly a sázíme na léty prověřené tváře. Není se co divit, ceny knih neustále rostou a každý si vybírá více než pečlivě, myslím však, že u pánů Petra Bočka a Miloslava Zubíka se zbytečně vyhozených financí bát nemusíte.

Petr Boček a Miloslav Zubík: Mrazivé příběhy

vázaná, 336 stran, 249 Kč, vydalo nakladatelství Akcent