Na webových stránkách XB-1 je tomu jen něco přes půl roku a recenze na další ročník sborníku nejúspěšnějších povídek literární soutěže o Cenu Karla Čapka je znovu na světě. Mlok 2016 se oproti svému předchůdci nafoukl o celých sedmdesát stran, členění kategorií i počet publikovaných prací ovšem zůstal stejný. Ponechme stranou statistiky počtu zaslaných povídek, zúčastněných autorů a hodnotících porotců a pojďme se rovnou podívat na knihu, jejíž obsah je dle úvodního slova Jiřiny Vorlové výsledkem dobrého boje. Mezi ostatními žánry mají tradičně převahu fantasy povídky, ale přesto by měli zbystřit i ti, kteří se světům mečů a magie raději vyhýbají.

Otevřená kritika obálek sborníků z řady Mlok.

Kategorii mikropovídek otevírá Tom Hadrava sérií vzkazů začínajících slovy Milá paní Schwarzová. Mnohým důvěrně známý vývoj sousedských vztahů vedoucí až k nepříjemným třenicím je zde okořeněn nadpřirozenými schopnostmi nových nájemníků. Radmila Tomšů zase vypráví o tom, že zakázané ovoce chutná nejlépe, i kdyby to měly být třeba Škvarky, čímž vysílá políček módní vlně bioproduktů a zdravého životního stylu. Obě povídky se nesou v lehce satirickém duchu a větší rozsah by jim jen uškodil. Klára Kubíčková se zhostila už o poznání vážnější minidetektivky, v níž sehraje důležitou roli jeden netradiční fotoaparát. Když cvakne spoušť se ve třech dějstvích prokousává k drsné pointě, ale k navození pořádně husté atmosféry by naopak potřebovala mnohem větší prostor.

V povídce A jeho plášť byl z ptačích per, jež uvádí pětici krátkých povídek, se Petr Bělohrad pustil do variace klasického fantasy motivu o cizinci přijíždějícím kamsi do zapadákova. Jako hlavní postavu si vybral hypnomanta, obchodníka se sny, který dokáže nejen sny prodávat, ale s těmi zlými také bojovat. A když se zápasí se sny, žádná pravidla boje neexistují. Jen o kus dál, u Jezera spících andělů, nacházíme příběh Jonáše Jenšovského, jehož hrdina přijíždí do kraje přímo hypnotizovaného temnými silami, s nimiž nakonec svede boj. Obě povídky se odehrávají v dostatečně zajímavých kulisách a měly by uspokojit fanoušky tohoto subžánru. Trochu jinak, řekněme přes draky, na to jde Vladimír Němec v příběhu princezny svolné k životu s hrůzným čarodějem v povídce Jsem Korin, mág. Počáteční lákavá vidina velké bitvy je záhy utnuta a převedena na komorní, pravdu odhalující dialog s jemně erotickým nádechem.

Civilnější námět si vybral Martin Drtina, jehož Můj táta vodník svoje schopnosti před ostatními tají, ale svou dceru jen tak neoblafne. Povídka se později přesune k tématu vyostřených partnerských vztahů se značně sugestivními scénami. Konflikt na dvou úrovních – mezi otcem a dcerou, mezi dcerou a přítelem – spolu s civilním charakterem povídky posouvají sborník na chvilku zase trochu jiným směrem. Poslední krátká povídka jej ovšem posouvá téměř mimo nám známý vesmír. Spinodála v termodynamice označuje mez absolutní nestability roztoku, který se samovolně vyděluje na dvě separované fáze. Jasné? Vrchovatá porce odborných termínů by čtenářům neměla bránit ve vychutnání povídky Hanuše Seinera Pod spinodálou, v níž je možné uzavřít část osobnosti člověka do struktur kovu, přičemž v lidském světě je ponecháno pouze jeho zbytkové já. O opětovné scelení milované bytosti pak ti nejbližší usilují veškerými prostředky. Je působivé sledovat, jakou cestou se vydají postavy a do kolika paralel se rozvine hlavní téma. Pod spinodálou je formálně i obsahově vybroušenou povídkou vyžadující minimálně jedno opakované čtení. A pokud máte žánr hard SF zvlášť v oblibě, pustíte se do něj s chutí.

Zahrada Veroniky Barborkové je jednou z nejčtivějších povídek sborníku. Z velké části na tom mají podíl dobře napsané dialogy, ve kterých hlavní hrdina, bývalý vězeň planetární zemědělské kolonie, hájí jako poslední mohykán svou pozici mimo zavedená společenská měřítka. Podařilo se zde docílit zajímavého jevu, kdy se o nepřízni osudu jednotlivce čte s dobrou náladou. Jitka Ládrová v Zákonu smečky kombinuje pohled do zákulisí gladiátorského výcviku s magickými schopnostmi princezny-věštkyně. Přes zábavnost a poutavost obou těchto motivů je znát, jak často stojí nevšímavě vedle sebe. Nekromantka Kamily Minaříkové vypráví svůj životní příběh přátelům kolem táboráku, aby od něj po chvíli vstala a šla vybojovat největší bitvu svého dlouhého života. V částečně retrospektivním vyprávění není nouze o houfy nemrtvých a opět by měli zpozornět hlavně fantasy pozitivní čtenáři.

Vůbec nejvážnějšího tématu Mloka 2016, přežívání, živoření a útlaku Židů za druhé světové války, se chopila Kateřina Vágnerová v povídce Doteky hrůzy, doteky štěstí. Účinek vyprávění je ještě umocněn zachycením běhu událostí z pohledu dětských očí, v němž se zlo dlouhou dobu skrývá jen za větší mírou nepohodlí. O tom co nebo spíš kdo bude Hlavní chod vypráví Barbora Vrobelová v gotické fantasy, kde parazité z cizího světa plení lidský druh. Konflikt dvou hlavních rivalů je příjemně jiskřivý a povídka dává na odiv atmosféru vyprázdněných hradních komnat a přilehlých prostor.

Vítěznou novelou se staly Nachové pustiny Michala Sirotka. Ve svižném a čtivém příběhu z apokalyptické budoucnosti zachvácené smrtelně nebezpečnými Vlákny není nouze o akční scény, které nechají čtenáře trochu vydechnout až s blížícím se závěrem. Ke zjevné inspiraci sci-fi a zombie filmy posledních let se občas v textu nachomýtnou i čistě literární vychytávky. Například autor využívá, podobně jako třeba Stephen King, letmého nahlédnutí do osudů postav, bez výjimky nešťastných, čímž dosahuje efektního napětí skloubeného se sebejistým očekáváním. Díky nekompromisnímu zacházení s postavami, atraktivnímu obrazu zubožené vlasti a perfektnímu tempu je novela vydařeným zakončením celého Mloka. I když úplný konec to ještě není. Slovo závěrem sepsala Vilma Kadlečková, která si zavzpomínala na časy minulé, kdy do soutěže vstupovala jako účastnice, a na současnost, kdy se odhodlala zaujmout místo v porotě.

Oproti minulému ročníku jsem Mlokem 2016 o řád spokojenější, protože se do evidentně velmi oblíbeného žánru fantasy dokázalo rozsáhle vklínit sci-fi a dokonce i jedno výborné hard SF. Ony civilní příběhy, které fantastika spíše jen ovoněla, obsahují zase témata, která nelze hodnotit jako povrchní. Nedostalo se tentokrát na žádnou opravdu humornou nebo hororovou povídku, ale možná i takové se soutěže zúčastnily. Ale o tom, co se do Mloka nevešlo a přesto stojí za pozornost, si povíme zase příště.

Mlok: Sbírka vítězných prací Ceny Karly Čapka za rok 2016

brožovaná, obálka R. Wenn, 464 stran, 276 Kč

Související odkazy:

Ceny Karla Čapka a ČS Fandomu 2016

Mlok 2015: S obojživelníkem na křídlech motýlů (recenze)

Mlok 2014: Jak je na tom známý obojživelník? (recenze)

Mlok 2013: Líheň talentu a originality i slušného průměru