Nakladatelství Klub Julese Vernea se ve své edici Poutník často a rádo věnuje domácí tvorbě začínajících autorů, které ve stejnojmenném klubu sami dlouhodobě aktivně vyhledávají s pomocí soutěže O nejlepší fantasy. Tu pořádají už od roku 1988 a letos tak vyhlásili vítěze už po čtyřiadvacáté. Takzvaným Nositelem meče se v roce 2009 stal také Martin Sládek, jenž uspěl s dvojicí povídek Poslední noc a Sheala. Sládek se účastnil rovněž soutěže Žoldnéři fantasie, kde ve sborníku Kadeti fantasie publikoval povídku Eldarinn a nyní se tedy konečně chystá na svůj knižní debut. Půjde o soubor čtyř příběhů z postapokalyptických Spojených států, z moderních, válkou nedotčených měst i nejhlubších pustin, z utajených vojenských bází a opuštěných bunkrů.

Martin Sládek: Nabídka, která se neodmítá

brožovaná, obálka Milan Fibiger, vydá Klub Julese Vernea v prosinci 2012

Svět po třetí světové válce není zrovna nejpříjemnějším místem pro život, ale pořád je to o chlup lepší, než tlačenice v masovém hrobě. Lidé vylezli z děr a protiatomových krytů, evoluce si vystřelila mozek z hlavy a civilizace nastartovala další sebedestruktivní kolečko. Čtyři povídky z postapokalyptických Spojených států, z moderních, válkou nedotčených měst i nejhlubších pustin, z utajených vojenských bází a opuštěných bunkrů. Chladnokrevní žoldnéři, expedice bez návratu, potírání drogových kartelů a pátrání po pravdě, kterou by nejraději všichni nechali pohřbenou, z roztřesené ruky vítěze soutěže O Nejlepší Fantasy 2009.

O autorovi

Martin Sládek se narodil v Krči roku 1986 na podzimní rovnodennost, a pokud ho zdravotní sestry v nemocnici neprohodily, pak jsem synem svých rodičů. Po gymnáziu absolvoval několik marných pokusů na vysokých školách, ale lenost ho nakonec z řad mladých intelektuálů vyloučila. Tou dobou se už pokoušel psát tak, aby se mu to trochu líbilo i na druhé přečtení, zatím však bezvýsledně. Samozřejmě má za sebou i pokus o knihu, kterou psal spolu s kamarádem jako svou prvotinu a která byla tak příšerná, že znehodnotila i papír, na kterém byla napsaná. A že to byl hodně levný papír… Během let se pokoušel zlepšovat, až to došlo tak daleko, že se svými výtvory vydržel být spokojený déle než měsíc. V roce 2009 poslal pár povídek do literárních soutěží, aby se v posledním ročníku O rukavici lorda Trollslayera umístil jedenáctý, publikoval v Kadetech Fantazie a zároveň zvítězil v soutěži O nejlepší fantasy, ze které byl vydán sborník Fantasy 2009. V roce 2012 sestoupil na šesté místo v Žoldnéřích Fantazie, z níž by měl sborník vyjít na jaře 2013. Ve stejný rok knižně debutoval souborem čtyř příběhů pod názvem Nabídka, která se neodmítá. S psaním zatím přestat nehodlá, mezi ušima mu hlodají náměty na tři romány a pár povídek.

Ukázka z knihy