Minulý týden jsme v naší sérii článků poprvé zmínili loutkovou animaci a představili Wladyslawa Starewicze, který je některými prameny uváděn jako duchovní otec této filmové techniky. Ovšem i když jsou stříbrná plátna plná 3D animace a speciálních efektů, stále zůstává živá i tradice umění loutkářského. Možná je masivní produkcí velikých studií vytlačována, ale rozhodně nevymizela. Dalším mistrem, kterého si představíme, není tvůrce, který by měl za sebou obsáhlou filmografii, dokonce za svou dosavadní kariéru natočil pouze jediný animovaný žánrový film, ovšem i tak se sluší ho představit. Umění Anderse Rønnow-Klarlunda totiž dává tušit, že se jedná o režiséra zajímavého a talentovaného a že se od něj můžeme v budoucnu dočkat pozoruhodných překvapení.

Dánský režisér, autor a scenárista Anders Rønnow-Klarlund (nar. 1971) je osobností vskutku renesanční a zajímavou. Ačkoliv se v prvé řadě věnuje umění audiovizuální tvorby, stačil vydat knihu De hengivne (2009) a napsat společně s Jakobem Weinreichem pod pseudonymem A. J. Kazinski román Den sidste gode mand (The Last Good Man, 2011), který byl přeložen do mnoha jazyků a oceněn nejen dánskou odbornou veřejností. Pracuje ovšem nejen jako spisovatel, ale také jako producent televizních pořadů a režisér. Jeho filmový debut Den attende (The Eighteenth, 1996) ověnčily hned čtyři festivalové ceny a otevřely mu cestu k další práci. Svým způsobem je každý počin Anderse Rønnow-Klarlunda nesmírně zajímavým a úspěšným a každý z nich je také naprosto originální (za zmínku jistě stojí i horor Besat z roku 1999). Pro náš článek je v celé jeho dosavadní tvorbě nejdůležitější snímek z roku 2004, animovaný fantasy příběh Strings.

Už samotné slovní spojení dánská loutková hrdinská fantasy může v leckterém fanouškovi animované audiovizuální fantastiky vzbudit rozporuplné reakce. Skutečností je, že ani Anders Rønnow-Klarlund nebyl jako tvůrce s plánem takový snímek natočit příliš vřele přijat. Příběh vyprávěný prostřednictvím loutek byl totiž na umění loutkářů natolik náročný, až se zdálo, že jej nebude možné na plátna uvést. Problémem bylo například i množství dřevěných postav, které bylo potřeba pro potřeby natáčení vyrobit. Anders Rønnow-Klarlund ovšem všechna úskalí zvládl a Strings uvedly svým zpracováním mnoho diváků v úžas. Podle některých pramenů se dánskému režisérovi podařilo i vytvořit světově první jednotný loutkový film. A to takový, který skutečně posunul hranice loutkářského umění. Dřevění herci, jejichž nitky daly snímku název, jsou totiž v reálném čase snímány v neuvěřitelných scénách odehrávajících se například v poušti, v přívalovém dešti, pod vodou, ve sněhové bouři nebo v hořícím lese. To, co se zdálo ve formě scénáře takřka neřešitelné, se Andersovi Rønnow-Klarlundovi opravdu zrealizovat podařilo a výsledkem je podívaná s obrovsky inovativním nábojem.

I když je tedy po vizuální stránce film úžasný, jádro příběhu tvoří klasický rámec shakespearovského ražení okořeněný hrdinskou fantasy, což ho bohužel činí pro náročnějšího diváka také předvídatelným. Anders Rønnow-Klarlund si ale byl této slabiny vědom a přidal do života loutkových hrdinů hlubší rozměr, který vše ozvláštňuje. Loutky žijí život, s vědomím vlastních nitek a jemného spojení s čímsi, co je nad nimi, jejich přeseknutí znamená smrt. Originální svět a špičkové loutkářské umění tak vtáhnou do děje a nenechají diváky ani chvíli vydechnout. Strings svého tvůrce proslavily po celé Evropě a ověnčené cenami se staly nejen oslavou moderního loutkářského umění. Rozhodně dokládají i značnou originalitu tvůrců severské kinematografie. Nenechte si je ujít.