Po několikatýdenním mapování světa animované fantastiky na japonských ostrovech jsme se minulý pátek poprvé začali věnovat skutečnému velmistru žánru Hayao Miyazakimu. Připomenuli jsme počátky jeho tvůrčího období, které byly poznamenány neklidem i nestabilními poměry v pracovním prostředí, jeho odvážné rozhodnutí opustit bezpečí studia a značný úspěch prvního autorského snímku Naušika z Větrného údolí. A zatímco Naušika okouzlovala celý svět, Hayao Miyazaki společně s dlouholetým přítelem a spolupracovníkem Isao Takahatou založil vlastní studio Ghibli, které si brzy vysloužilo přezdívku Japonské studio Disney, ačkoli ji jeho zakladatelé z pochopitelných důvodů nemají rádi. V dnešní části série se tedy budeme věnovat prvním snímkům, jež toto studio pod vedením Hayao Miyazakiho vyprodukovalo.

Vznikem studia Ghibli se na japonských ostrovech otevřela zcela nová a nadmíru zajímavá kapitola v dějinách anime. Naušika započala Miyazakiho cestu k vlastní svobodné tvorbě, a tak hned začaly práce na dalším celovečerním filmu, jenž měl po dokončení premiéru roku 1986. I když se mezi snímky studia Ghibli často řadí i Naušika, skutečně prvním příběhem patřícím pod tuto značku je Laputa: Zámek v oblacích (Tenkū no shiro Laputa). Jedná se o další Miyazakiho ryze autorský projekt, což je znát nejen z precizní animace, ale především z fantazií oplývajícího scénáře. Laputa obsahuje nejen poetiku dob minulých (reálie počátku 20. století), ale i tajemství (záhadný a mocný kámen, svět vyrostlý na dřívější, vyspělejší a dávno zapomenuté civilizaci), dobrodružství i akci. Snímek uvedl studio Ghibli na japonský trh a je třeba připomenout, že to bylo zahájení opravdu velkolepé. Kritika i fanoušci byli nadšeni, poprvé ve své kariéře také Hayao Miyazaki získal významná ocenění, a to nejen na domácí půdě.

O dva roky později se již studio Ghibli mohlo pochlubit premiérou dvojnásobnou. Na stříbrná plátna vtrhl nemotorný a chlupatý Můj soused Totoro (Tonari no Totoro, 1988) společně s celovečerním snímkem Isao Takahaty Hrob světlušek. Ačkoliv měl Totoro působit jako odlehčení při promítání zmiňovaného filmu Isao Takahaty, jeho stopa nakonec vůbec nebyla zanedbatelná. Už kvůli příběhu samotnému (děti, které se stěhují na venkov a nejsou v kontaktu s matkou) bývá tento počin označován jako Miyazakiho nejautobiografičtější, postava dobráckého lesního ducha se stala symbolem celého studia, Totoro se mihnul i v několika dalších filmech (např. i Toy Story 3: Příběh hraček), byl po něm pojmenován asteroid, jeho plyšová podoba dokonce zdomácněla i u nás jako hlavní cena na brněnském Animefestu. Porovnáme-li potom jeho úspěšnost s Laputou, vedl si mnohem lépe i v počtu festivalových ocenění.

Lehkost, s jakou Hayao Miyazaki dokáže vytvořit příběh plný fantazie a neotřelých nápadů, byla znovu potvrzena už o rok později. Jen tak krátký časový úsek totiž studio Ghibli potřebovalo k premiéře dalšího celovečerního snímku, který opět veřejnost okouzlil. Doručovací služba čarodějky Kiki (Majo no takkyūbin, 1989) je volnou adaptací knihy Eiko Kadona a líčí příběh podnikavé třináctileté čarodějky a jejího černého kocoura Jijiho. Jejich dobrodružná cesta za samostatností se stala natolik populární, že snímek opět překročil rámec stříbrného plátna. Pomineme-li celosvětovou popularitu a ceny, které na japonských ostrovech získal, je třeba připomenout i mangu z roku 2006, která z filmu vychází, či muzikál, který měl premiéru v roce 1993. Kiki byla jednoznačným úspěchem studia Ghibli, které se ovšem ke svým největším opusům teprve nadechovalo.

Počátek devadesátých let se pro Miyazakiho nesl především ve znamení scenáristických a produkčních prací. I tak se ale mohla projevit jeho láska k letadlům v původně plánovaném kratším snímku, z něhož se ovšem vyklubal opět celovečerní počin Porco Rosso (Kurenai no buta, 1992). Příběh pilota, kterého stihla podivná kletba a stal se prasetem, pohltí diváka neodolatelnou atmosférou. I když se tedy mělo jednat pouze o odpočinkový krátký film určený k promítání na palubě letadel, Hayao Miyazaki opět vytvořil plnohodnotný snímek. Na další jeho počin si ovšem diváci museli několik let počkat. Ovšem na sklonku a přelomu století Hayao Miyazaki uvedl do kinosálů hned dva bohaté a nestárnoucí příběhy, které přepsaly dějiny animovaného filmu.