Sivokova literární rektoskopie (02)
Měsíc se s měsícem sešel a opět přišel čas mírně neotřelé zábavy. Příval vašich ohlasů příjemně potěšil, a tak nic nestálo v cestě vybrat další tři borce, kteří by i se svými díly podstoupili torturu literární rektoskopie. Proklepneme si Miroslava Švandrlíka, který některé z vás možná překvapí hororovým sborníkem povídek. Do nemrtvých stavů nás zavede Miroslav Žamboch a nakonec si z nás vystřelí buřič Jiří Walker Procházka se svým futuristickým westernem. Vyhrábněte tedy prach ze svých knihoven a zavzpomínejte na starší a mnohdy nedoceněné knihy, anebo vysypejte drobné z ošoupaných portmonek a vyrazte do nejbližšího knihkupectví, abyste si rozšířili obzory, pokud snad o dnešních titulech slyšíte poprvé. Jsem opět zvědav na vaše ohlasy, takže nebuďte líní a pište.
Drákulův švagr a Švandrlíkův Miroslav
Někteří z vás si už ťukají nechápavě na čelo a říkají si: Sakra, co tu dělá Švandrlík? Pravda je taková, že tento Humorusaurus Rex napsal sborník hororových povídek, o němž by byla škoda se nezmínit. Na rovinu, většina příběhů jsou takové jednohubky na cestu vlakem, busem či vesmírem. A jednohubka jen těžko zasytí tučného, vyžraného geeka, jako jste vy nebo já. Ovšem když použijeme síto (protože je tu povídek jako čarodějnic na sabatu), najdeme tu pár skvostných kusů. Zapomeňme tedy na jednostránkové pokusy, kolem kterých prošla pointa asi tolikrát, kolik má zombie mléčných zubů, a soustřeďme se na výborné a atmosféricky zvládnuté kusy.
Mým favoritem je Imitátor – žádné nadpřirozeno, jen chladná chuť po vendetě. Motivace hlavní postavy, pana Koněry, je tak silná, jako bujará postava Haliny Pavlovské. Kdo by ostatně nechtěl pomstít syna, který si kvůli ženské vezme život. A proč přitom nevyužít své imitátorské umění, že? Mistr Koněra vyděšené dámě zaseknuté ve výtahu způsobí nemalý šok. Hrůza ji obejme, když zhrzený otec promluví hlasem zesnulého syna. Jak to dopadne, přirozené neprozradím. Tahle i některé další povídky vám z paměti vymažou všechny skopičiny Kopyta a Mňouka či omezenou slovní zásobou majora Terazkyho. V knize najdeme skvěle vypointované příběhy jako Milenka mrtvého, Uškrcená laborantka, Břitva nebo Guláš. Jednoduše Švandrlíka, jakého ještě neznáte a kterého byste měli poznat.
Žambochův mrtvý jazyk a nemrtvý hrdina
Je načase na to dupnout! Pojďme se pobavit o Miroslavu Žambochovi a jeho knize s latinským názvem Visio in extremis, což je mimochodem přesně ten výraz, který použijete, když má někdo copyright na bullet time. Autor, kterého jsme si oblíbili díky postavám jako Bakly a Koniáš, nám představuje nového hrdinu. Ozubený krvesaj Mathias Majer se dostává do nezáviděníhodné pozice. Představte si, že jste pohledný upír, který chce sbalit nějakou tu roštěnku v baru – příměr s jídlem je nasnadě – a místo toho se namočíte do klanové války. Zajde to až tak daleko, že se Mathias nemůže spolehnout jen sám na sebe, a tak se obrací na dobytek. Tedy pardon, na nás lidi.
Tempo je svižné jako pánevní výpady jezevčíka, děj není skoupý na přestřelky, švihy katanou, nabušené motorky a všechno ostatní, co pomáhá akcelerovat čtenářský zážitek. Kniha se však sama nebere příliš vážně, což z ní činí parádní odpočinkové čtení pro rozkvetlá jara, letní vedra, chladné podzimy i tuhé zimy. Nečekejte žádné duševní analýzy, jednoduše nasednete na vlak pěkně krvavé zábavy a vystoupíte až na konečné. A co je to tedy ono visio in extremis? Každý upír zažívá v krajní nouzi stav, kdy se jeho vnímání času zpomalí, a tak se může lépe bránit nepřátelům. Zkušenější borci dokážou uhýbat kulkám svištícím vzduchem, jiní jsou přeborníky ve skoku do dálky. Nakrátko se v tomto stavu krvemilcům zvyšuje síla a zvětšuje… no, to je jenom domněnka, takže si ji nechám raději pro sebe.
Walkerovi hvězdní pistolníci
Pokud jste už navštívili nějakou žánrovou literární akci, mohli jste narazit na člověka, kterého nejenže nepřehlédnete, ale navíc ho ani nemůžete přeslechnout. Jiří Walker Procházka, matador české sci-fi, je známý bavič, buřič a bezpochyby i jednou z nejvýraznějších postav české fantastiky. Proslul také svou aktivitou, což nemusí být při pohledu na jeho bibliografii příliš jasné, ovšem vysvětlení se skrývá za různými projekty, kterých je vůdčí osobnosti či patronem. K těm nejúspěšnějším patří první český sci-fi seriál Agent JFK, do něhož se pustil spolu s výše zmíněným Miroslavem Žambochem. Poslední novinkou nestárnoucího rebela je vydavatelství audioknih Walker & Volf, což v praxi vypadá zhruba tak, že Procházka nažene pár herců a dabérů do sklepní místnosti bez oken a nutí je číst české literární kousky, aby z toho vznikla několikahodinová placka plná žánrové zábavy.
Svou šanci tak dostali i jeho Hvězdní honáci, soubor novel, který čtenáře už v době rodokapsů okouzlil obálkou a ilustracemi mistra Káji Saudka. Space opera a western se tu propojily jako nějaký podivuhodný výtvor z ostrova doktora Moreaua. Text je protkaný popkulturními odkazy na rozmanité ikony žánru science fiction, který všichni tak vroucně milujeme. Prostředí a kulisy nutí čtenáře neustále kroutit hlavou nad autorovou zdivočelou imaginací. Vesmírné krávy jako obrovská stvoření, která umožňují mezihvězdné cestování? Sakra, jak to, že to nenapadlo mě? Tahle kniha je prostě úplně jiná než vše, co nabízí současná žánrová scéna. A to je právě ono! Nečtěme pořád to samé, je třeba zkusit trochu inovace, i kdyby už byla stará téměř dvacet let…
Související odkazy:
Sivokova literární rektoskopie (01)
♦
1 492 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora
Tři povídky z Drákulova švagra (Guláš, Farářova rada a Přeludy a Vadlejch) vyšly také blahé paměti jako komiks v časopise Kometa. Nakreslil je Štěpán Mareš.
Ach jo, já bych si přál hvězdné honáky knižně, když mě to poslouchání moc nebere.
No a co antikvariát? Např. http://antikvariat11.cz/kniha/prochazka-jiri-walker-hvezdni-honaci-1996-454883 či http://antikvariat-malyctenar.cz/kniha/prochazka-jiri-walker-hvezdni-honaci-1996
Ach, sladká nostalgie… Švandrlíkovy hororové povídky jsem kdysi četla. Dostala jsem se k nim zhruba ve stejné době jako k těm od Roalda Dahla.Přičemž ten druhý mi zůstal jako literární láska dodnes. A když lehnu dostatečně hluboko do knihovních kaveren, mohla bych za pomoci krumpáče a permoníků někde obě knihy i vyhrabat:-)
Sicco: Nebo dej na sebe kontakt. Určitě je už nikdy číst nebudu, tak ať ta kniha žije dál.
(myslel jsem nikdy „znovu číst nebudu“)