Life is Strange je relativně nenápadná adventura francouzského studia Dontnod Entertainment. Rozhodně se nejedná o proslulý komerční titul a nebýt kamaráda, ani bych o ní nevěděl. Svým pojetím jde o hru, v níž je kladen důraz na vyprávění a interakci s okolím. Epizodní příběh vycházel v průběhu roku 2015 a dnes je k dispozici i s českými titulky. Už krátce po vydání bylo jasné, že se tu rodí nový klenot. Vypovídá o tom i nadšení hráčů, kteří po zakončení začali bombardovat studio s prosbou o pokračování. A zcela oprávněně. Life si Strange je výjimečný počin, který by neměl minout žádného fanouška adventur a silných příběhů…

Nedočkáte se tu závratné akce, a když navíc řeknu, že jeden z hlavních motivů je dospívaní, někteří už patrně začnou ohrnovat nos. Zbytečně. Nejde o přecukrovaný sentimentální škvár pro teenagery. Life is Strange nese hluboké poselství, které si skrze živé hrdiny dokáže najít cestu do hráčova nitra. Kombinuje intimní lidské drama a mysteriózní detektivku s psychedelickou příchutí ve stylu Davida Lynche. Ústřední téma není kdovíjak originální, ale jemným smyslem pro detail, symbolikou a schopností vtáhnout hráče do děje předvádí naprosto ojedinělý výkon. Stále nejsem zcela schopný pochopit, jak se tvůrcům podařilo vtěsnat všechny motivy do tak uceleného rámce, aniž by se vytratilo napětí nebo emocionální náboj.

Lidský stroj času

Hrdinkou příběhu je Max, osmnáctiletá studentka fotografie na prestižní škole v rodném městečku Arcadia Bay. Tam se vrací po dlouhých pěti letech strávených ve velkoměstě. Hned z kraje Max zjistí, že se v ní probudila podivná schopnost – dokáže totiž přetáčet čas dopředu nebo dozadu o pár minut. Poprvé toho využije v okamžiku, kdy se rozhodne pomoci své kamarádce z dětství, modrovlasé punkerce Chloe. Souběžně s tím se začnou kupit první otázky a tajemství. Co se to s ní děje? Z jakého důvodu umí ovládat čas? A není navzdory snaze pomáhat její schopnost spíše prokletím než darem? Proč se někteří lidé v Arcadia Bay chovají tak podivně? A kdo je ta ztracená dívka Rachel, jejíž plakáty visí po celém městě? Dívky oživí vzájemné dětské pouto, které bylo před lety násilně přetrženo, a rozhodnou se společnými silami všechna tajemství odhalit. A připravte se na to, že díl po dílu bude děj nabývat stále temnější atmosféry.

Možná vám, stejně jako mně, budou první kroky v roli čerstvě plnoleté dívenky připadat poněkud rozpačité. Ani umístění do školního prostředí nemusí sedět každému, ale nenechte se odradit. Pokud dáte Life is Strange šanci, odmění se vám nevídanou měrou. Teenagerovské peripetie nejsou samoúčelné ani výrazně hloupé a plně slouží ústřední myšlence. Zamilovanost, šikana, protežování bohatých spolužáků. Po celou dobu se hraje s tématy, s nimiž má většina z nás reálnou zkušenost a vyprávění je dosti civilní. Chloe je divoká, nebojácná a k citlivé Max tvoří symbolický protiklad. Této nenápadné holky byste si ve skutečnosti možná ani nevšimli. Jenže právě díky tomu je opravdovější než všechny digitální prsatice. Když se Max posadí na lavičku zalitou sluncem a s nevinou křehkostí přemítá o životě a lidech, nadobro si získá vaše sympatie. Brzy vám dojde, že se před vámi začíná odvíjet něco jedinečného.

Mávnutí motýlích křídel

Rozhodně nejde o filmovou hru, kde se z hlediska hratelnosti nic neděje. Je tu mnoho prostoru na objevování i zkoumání a přetáčení času je klíčovým prvkem. Je to originální a velmi zábavné. Někdy někoho urazíte a už se s vámi nechce bavit. Vrátíte se v čase a najdete v dialogu nové vodítko. Jindy musíte přijít na správnou posloupnost úkonů, nebo nesmíte udělat vůbec nic. Do gameplaye jsou zahrnuty také hádankové úkony a puzzle. Nejsou výrazně složité, ale jejich přítomnost rozhodně potěší hráče ze staré školy. Nejvíce si ale užijete volby, které vám autoři soustavně hází pod nohy. Mnohdy se jedná o značně těžká rozhodnutí, jež mají silný dopad na osudy lidí kolem vás. Voleb je tu opravdu velké množství. Co se například stane, když uděláte tak triviální věc jako puštění uvězněného ptáčka z okna? I tyto drobnosti mají na děj vliv a je radost si všechny možné variace zkoušet. K dispozici dostanete také deník, kam se vám zapisují všechny důležité události, charaktery a fotografie z polaroidu, který má Max při ruce. Hratelnost je celkově hodně příjemná a nemusíte se bát zákysů.

Life is Strange je upovídaná hra a je předveším o vztazích. Většinu času se pohybujete po městě Arcadia Bay a jste v neustálé interakci s místními obyvateli. Od žáků a učitelů, přes Chloeiny rodiče až po místní rybáře a podivíny. Vedlejší charaktery mohou zprvu působit černobíle, ale opak je pravdou. Drzá Chloe je v hloubi duše zraněnou bytostí, její fašistický otčím je poznamenaný zkušenostmi z války, spolužák šikanující ostatní je pod psychickým nátlakem svého otce atd. Často je můžete nějakým způsobem pokazit nebo vylepšit. Každá epizoda má trochu jinou náladu. První vás seznamuje s Max a mechanismy cestování časem, druhá rozvíjí pouta mezi postavami, třetí je detektivní a tak podobně.

Prostředí pozdního léta je stylizované do komiksové podoby a tvoří kouzelně nostalgickou náladu. Grafika využívá engine Unreal 3, což je v porovnání s komerčními tituly podprůměr. Projevuje se to především v pohybu a mimice postav, které by si zasloužily více polygonů, ale díky výtvarnému ztvárnění to nevadí. Life is Strange má svoji osobitou atmosféru a tu buduje s precizním umem. Podtrhuje ji skvělý herecký výkon dabingu a nádherná hudba. Soundtrack značnou měrou stojí na originálním folku (Syd Matters, Mogwai, Angus & Julia Stone, José González…) a pokud nemáte vůči jemnější kytarové hudbě vyloženě averzi, její zapojení v jednotlivých částech příběhu vás nepochybně nadchne.

Hra s velkým srdcem

Emotivní rovina je nadmíru silná. Děj je intenzivní, plný zvratů a pracuje s těžkými tématy, která nebývají ve hrách obvyklá. Celkově se příběh odvážně pouští do hloubky. Je pravda, že v několika pasážích se trochu zakucká, jenže vzápětí vám autoři vyrazí dech dalším neuvěřitelným zvratem, o němž jste do té doby vůbec nepřemýšleli. Je to jako číst napínavou detektivku, a to neříkám náhodně. Life is Strange není zcela konkrétní ve svém vyjádření, je plný motivů a symboliky, což mě osobně nadchlo. Nechává hráče, aby četl mezi řádky a dostal prostor pro vlastní myšlenky a interpretaci, díky čemuž vás dokáže zcela pohltit. Občas jsem měl dokonce dojem, že příběh je na videohru až příliš dobrý.

Než jsem se dobral konce, uběhlo okolo šestnácti hodin, což je víc než slušné. Navíc šlo o čas, který jsem si opravdu užil a k těm virtuálním holkám opravdu přilnul. Práce s emocemi je unikátní. Každý motiv, rozhovor a událost v příběhu má své logické místo. Dá se namítat, že některé dialogy a situace nejsou úplně povedené, že je přítomno klišé, nebo je něco příliš emo, ale v tom kvantu dobré zábavy se nějaké to klopýtnutí ztratí. Life is Strange předkládá příběh o osudovém přátelství, na které člověk nenarazí v životě na každém rohu. Je o vnitřní bolesti, ale také o uzdravení. Ve své konečné výpovědi je intimní příběh dvou kamarádek kouzelně dojemný a krásný.

Tvůrci se zapsali do herní historie zlatým písmeny. Life is Strange není obyčejná hra. Je to výjimečný zážitek a jedinečná zkušenost, kterou si každý musí prožít na vlastní kůži. Vyprávěním předvádí nevídanou odvahu a skrze audiovizuální formu reflektuje vnitřní život způsobem, jaký jsem v žádné jiné hře ještě neviděl. Pokud vám nejde jen o zabíjení volného času, ale hledáte ve hrách i něco hlubšího, neváhejte. Na příběh Max a Chloe jen tak nezapomenu. Dontnod Entertainment odvedli fantastickou práci a hlasité ovace si plně zaslouží.

Varování:

Tato hra je vysoce návyková a hrozí,

že vás zasáhne přímo do srdce.