Lesní lišky a jiné znepokojivé příběhy, antologie povídek ze světa „podivné“ finské fantastiky, možná na leckteré čtenáře zapůsobí jako zjevení. Ač někteří ze zahrnutých autorů už česky publikovali, a to včetně románů, podobně obsahově široký a reprezentativní pohled na tuto fantastiku z kraje polárních lišek u nás dosud scházel. Lesní lišky tuto mezeru vyplnily velmi dovedným způsobem. Finnish weird neboli „finské podivno“ se ve světě stává stále známějším pojmem. Tento směr je ovlivněný zejména magickým realismem, folklorem a surreálními příběhy. Na rozdíl od regionálně nevyhraněného směru new weirdu obvykle obsahuje jemnější prvky fantastiky i podivna a více se blíží onomu magickému realismu. Doslov Violy Parente-Čapkové, Jana Dlaska a Lenky Fárové v závěru Lesních lišek stručně a přehledně shrnuje vývoj finského podivna i s trochou širšího kontextu celkové finské literatury a světového pohledu na fantastiku.

Úvodní Transit je působivým a šikovně vystavěným příběhem. Jeho námět (autismus a komunikace napříč druhy) sice balancuje na hraně klišé, ale zvládnutý je skvěle a povídka pojatá jako policejní výslech podezřelého z vraždy se čte jedním dechem. Její autorka Johanna Sinisalo je u nás nejznámější z ansámblu antologie: Její romány Ne před slunce západem a Jádro Slunce se u nás obdobně jako ve světě dočkaly příznivého, byť ne příliš širokého přijetí. V časopisu Ikarie, přímém předchůdci XB-1, publikovala už v roce 2004 povídku Charonův prám. Čarodějná kolébka Leeny Krohnové patří mezi méně výrazné kousky sborníku, čte se však nadmíru příjemně a svižně a oplývá přesvědčivou obrazností. Ještě více ji odlehčuje závěrečný „návrat na zem“. Pak už je jen na čtenáři, zda ji zařadí spíše do fantastiky či mainstreamu; i podobné surreálně laděné, ale v našem běžném světě zasazené povídky reprezentují šířku „finského podivna“. Autorce česky před více než desetiletím za malé pozornosti veřejnosti vyšla rámcová novela Durman, aneb Klam, který každý vidí.

Je obtížné zvolit mezi tak rozdílnými a zajímavými kousky jediný vrchol antologie, ale kdybych si měla vybrat, byla by jím titulní povídka Lesní lišky autorky Maarit Verronenové, která výborně spojuje i staví do kontrastu dětský a dospělý, vesnický a městský, folklorní a moderní pohled na svět. Následující Motýl Jyrkiho Vainonena patří mezi díla postavená na atmosféře a obraznosti, a v tom exceluje, nicméně jsem doufala v nějakou pointu (měla jsem své podezření), která se ale nedostavila. Jiní čtenáři ovšem otevřenost interpretace povídky naopak uvítají. Povídka Kéž bychom tu byli taky poměrně tradičním způsobem zpracovává klasický námět stěhování do virtuální reality. Nápad „vnitřních démonů“ strašících v dokonalé virtuální utopii a jemný humor střídající vážnost hrdinovy situace z ní ovšem dělají povedený neotřelý příběh. Její autor Pasi Ilmari Jääskeläinen je u nás znám románem Literární spolek Laury Sněžné.

Gordonův příběh Tiiny Raevaary je v doslovu označen jako zástupce fantastiky o postlidech, ale to záleží na úhlu pohledu, ze samotného textu nic takového nevyplývá a může jít i čistě o alternativní fantastický svět, kde vedle lidí žijí i obdobně inteligentní a komunikující ptačí druhy. Nápad, obrazy i rozdílné náhledy na svět člověka Gordona a vypravěčky-potáplice jsou zajímavé, byť možná by trochu bližší pohled na postavy i prostředí povídku posílil a neochudil o atmosféru. Závěrečná Temná zhouba, uzda smrti Anne Leinonenové je jedinou víceméně „klasickou fantasy“ Lesních lišek. Vychází z původních finských pověstí o křížencích lidí a zvířat a přírodní magii a její hrdinka, dívka Tuomikki, stojí před rozhodnutím zachránit či nechat zemřít svého novorozeného vlčího bratříčka. Povídka je příjemná svým pojetím na hranici folklorního a moderně zpracovaného příběhu.

Lesní lišky ukazují, že finská fantastika rozhodně má co nabídnout, a snad poslouží jako podnět k dalším překladům podobných děl. Mnozí z autorů publikovali také romány, a tak se snad dočkáme i dalších románových děl kromě těch už vydaných od Sinisalové, Krohnové a Jääskeläinena. Finské podivno za to určitě stojí a byla by škoda, kdyby u nás bylo přehlíženo. A protože česky už publikovali i jiní finští autoři než ti zahrnutí ve stávající antologii, počátkem léta vám přineseme také krátký rozhovor s finskou spisovatelkou Emmi Itärantou, autorkou postapokalyptického románu Strážkyně pramene. Pro české čtenáře se napřesrok naskytne výborná příležitost seznámit se s finskými autory fantastiky osobně; každoročně pořádaný Worldcon se totiž po třech letech opět přesouvá do Evropy, a to do finského hlavního města Helsinky. Jedním z čestných hostů bude i Johanna Sinisalo.

Lesní lišky a další znepokojivé příběhy

sestavila Lenka Fárová

vázaná, překlad kolektiv, obálka Nataliia Sychevska, 128 stran, 169 Kč

Související odkazy:

Fantastika z kraje polárních lišek (ukázka)