Vzpomínám si, jak jsem v roce 1994 coby šestnáctiletý jinoch zakoupil a přečetl první vydání Lesa mytág. V té době jsem byl po uši zamilován do Tolkienových knih, hltal jsem Amber, Zaklínače a další fantasy. Les mytág mě tehdy opravdu zaujal, i když šlo o náročnější čtení, než některé z výše uvedených – byl vážnější, hlubší, osobitější a dospělejší. Nové vydání po jedenadvaceti letech je proto vítanou příležitostí, jak se k této důležité knize vrátit, ohlédnout se přes propast času a zjistit, jestli cesta do hlubin mytického lesa, která okouzlila mladého adolescenta, osloví i životem už lehce okoralého muže takřka na prahu čtyřicítky.

Hrdinou Lesa mytág je Steven Huxley, britský válečný veterán, který se v roce 1946 vrací do rodného domku v hrabství Herefordshire. Dům těsně sousedí s Ryhopským lesem, jenž ve Stevenových dětských vzpomínkách působí dojmem tajemného, divokého a trochu zlověstného místa, na jehož okraji však v dětství s bratrem Christianem zažívali četná dobrodružství. Právě Christian je jediným členem rodiny, kterého Steven po návratu nachází – otec nedávno zemřel, matku ztratili ještě před válkou. Christian je sice Stevenovým návratem rozradostněn, ale Stevenovi neuchází, že se bratr změnil – je neklidný, roztěkaný, často hovoří o lese, o jeho průzkumu a bytostech, které v něm potkal. Stevenovi tím silně připomíná jejich otce, který byl lesem doslova posedlý a jeho zkoumáním trávil veškerý čas, což mělo poměrně drtivý dopad na rodinné vztahy.

Pod vlivem Christiana se i Steven začne o les zajímat a záhy zjišťuje, že Ryhop je opravdu magické místo – jedná se o pozůstatek prastarého lesa ještě z dob poslední doby ledové, ve kterém se prostor a čas řídí vlastními pravidly a kde lze narazit na tzv. mytága (mýtická imaga, jak je nazýval Stevenův otec), jakási zhmotnění mýtických postav, dávných hrdinů ukrytých v hlubinách lidského podvědomí, kteří ožívají díky interakci lidí (členů rodiny Huxleyových) a hvozdu. Christian je, podobně jako dříve jeho otec, Ryhopem postupně zcela pohlcen, podniká do něj dlouhé výpravy, z nichž se vrací jako jiný člověk. Osudovým se poté pro oba bratry stává setkání s mytágem dívky-bojovnice Guiwenneth, kterou byl v minulosti okouzlen i jejich otec.

Robert Holdstock sice psal SF už od konce šedesátých let minulého století, ale teprve v Ryhopském lese (román Les mytág vyšel v originále v roce 1984, stejnojmenná novela o několik let dříve) našel své opus magnum. Prvotní hvozd, který Holdstock stvořil, je zřídlem pohanských a raně křesťanských mýtů. Evokuje nám vizi starověké Británie, kde její dávní obyvatelé bojovali věčný boj nejen s římskými dobyvateli, ale i s nehostinným světem plným tajemna, nejistoty a strachu. Obklopeni ponurými lesy, táhnoucími se na míle daleko, snili své sny o budoucnosti, o hrdinech jejich věku. Hrdinech, kteří překonají veškerá protivenství, postaví se cizáckým nájezdníkům, pochopí podstatu divoké a chaotické přírody, čímž se vymaní z jejích osidel a triumfálně stanou na prahu nové doby.

Hvozd je světem sám pro sebe, má svá vlastní pravidla, která případný vetřelec buď pochopí a přijme, nebo bude potrestán. Vzhledem k mytické povaze lesa i jeho obyvatel je příznačné, že při pronikání do něj racionální přístup selhává. Huxleyovi se nejprve snaží přistupovat k lesu vědecky – kreslí si mapy, konstruují detektory mytág…, ovšem brzy je zjevné, že les a jeho obyvatele nelze změřit, zaškatulkovat a tím je zbavit jejich moci. Hluboký hvozd je ostatně sám o sobě mýtem, obava z jeho divokosti a neprostupnosti je v lidech hluboce zakořeněna, s čímž umí pracovat i populární kultura, vzpomeňme třeba nízkorozpočtový horor Záhada Blair Witch, kde je zdrojem veškeré hrůzy na první pohled obyčejný les.

Autor přitom nezůstal jen u mýtů, ale umně je propojil s poznatky analytické a hlubinné psychologie. Jde o logické spojení, neboť právě jeden ze zakladatelů analytické psychologie, C. G. Jung, postuloval princip kolektivního nevědomí – neuvědomělou, zhusta až potlačenou zkušenost předchozích staletí a tisíciletí. Imago je také termín používaný Jungem – jakási subjektivní projekce, reflektující osobní zkušenost s obrazem kolektivního nevědomí. A aby toho nebylo dost, v dramatu Stevenovy rodiny nacházíme zase principy freudovské – vymezení se vůči vlastnímu otci a staršímu bratrovi, symbolizované mimo jiné volbou stejné partnerky, keltské princezny Guiwenneth.

V tomto okamžiku cítím potřebu uvést, že Les mytág je nejen dílem myšlenkově bohatým, jak je doufám z výše uvedeného patrné, ale také čtivým a čtenáři poměrně snadno přístupným. Vše je nám předestíráno nenásilně a srozumitelně – Steven je zpočátku Ryhopem nezasažen, podobně jako čtenář, před jehož zraky následně do lesa proniká. Jedná se o svébytné a osobité dílo, výrazně se vymykající mainstreamovému fantasy kánonu druhé poloviny dvacátého století. Autorovi se navíc podařilo na Les mytág zdařile navázat dalšími romány a povídkami, které základní koncept rozvíjejí a přitom se nestávají stereotypními. Holdstock je nepochybně poutavý vypravěč – obrazy některých míst, situací či příběhů z hlubin Ryhopského lesa se mnou zůstávají i dlouho po dočtení.

Z předchozího textu je doufám jasné, že kniha nijak nezestárla. Jak by také mohla, jde o nadčasový příběh, který má nesporný potenciál oslovovat další generace čtenářů díky tomu, že úzce souvisí se samotným lidstvím, s tím, co nás definuje a formuje. Dokud lidé zůstanou lidmi s jejich touhami a sny, ale také úzkostmi a neurózami, s jejich strachem z neznámého, z něčeho většího, mocnějšího než jsou oni sami, bude k nim Ryhopský les promlouvat, děsit je, ale také neodolatelně vábit.

Robert Holdstock: Les mytág

vázaná, překlad Petr Kotrle, obálka Geoff Taylor, 256 stran, 278 Kč

Související odkazy:

Navštivte temný a fascinující Les mytág (ukázka)