František Kotleta, známý též jako bruntálský řezník či jesenický Mauglí, se čtenářům představil svou už šestou knihou. Avšak na rozdíl od předešlého třídílného Bratrstva krve a dvoudílné Perunovy krve se nyní nejedná o žádnou dlouhou ságu, ale o knihu obsahující pět povídek, které spojuje hlavní postava, religionista Tomáš Kosek. A už podle názvu Příliš dlouhá swingers party se nejedná ani o literaturu vhodnou pro děti a dospívající mládež, ale spíše pro masochisty milující vše, v čem Kotleta vyniká – sex, drogy a rock ´n´ roll. (Dobře, u toho rock ´n´ rollu si nejsem jistý, tak ho s klidným svědomím zaměňte za násilí). Není žádným tajemstvím, že některé z povídek obsažených se objevily i v jiných knihách či časopisech, avšak až jejich spojení dodalo všemu potřebnou jiskru. Ne, že by předkládané příběhy nefungovaly samostatně, ale vzhledem k provázanosti se rozhodně doporučuje čtení v jedné knize.

Ve spojení totiž povídky vytvářejí zajímavý a netypický příběh českého religionisty, jenž se shodou okolností zaplete do velké hry plné magie, tajemna, démonů i podivných afrických šamanů. O posledně jmenovaných je vlastně celá úvodní povídka Boží tango, která se jako jediná odehrává v Africe, a ne dobře známé české kotlině. Při jejím čtení se člověku občas objeví na tváři úsměv vyvolaný různými popkulturními odkazy, které autor s oblibou využívá. Navíc scény s muslimy jsou, vzhledem k době vydání knihy, svým způsobem nadčasové. Jak už se sluší na úvodní povídku, slouží hlavně k představení hlavních protagonistů, jejich charakterů a celkového pozadí, v němž se předkládané příběhy budou odehrávat. Nejinak je tomu i v Kotletově případě, ačkoli autor si ani v úvodu nebere servítky a valí na čtenáře tuny akce, humoru, a dokonce se otře i o sexuální tématiku. Ta je tady, oproti dalším povídkám, pojata lehce a v nevelkém množství, ale dává tušit, že si autor nechává rezervy pro další příběhy.

O tom nás ostatně přesvědčí hned druhá povídka, podle níž se celá kniha jmenuje. Příliš dlouhá swingers party, už podle názvu, zavede čtenáře do netypického prostředí volného sexu, nadržených jedinců a krvelačných bestií. Vše samozřejmě doplněno o frenetickou akci a zajímavé až úsměvné momenty, kdy je hlavní hrdina, od přírody spíše plašší charakter, vržen do víru divokých erotických hrátek. Těch je ve výsledku na můj vkus až moc, v některých chvílích má člověk pocit, že obdobná scéna se už několikrát objevila. A nebude vlastně daleko od pravdy. Následující Srdeční záležitost je pak spíše detektivního charakteru. Ovšem nečekejte kousek ve stylu Doyla či Chandlera, ale další klasickou kotletovinu, která si na paškál bere mimo jiné i politickou scénu.

Klasické atributy kotletovských prací se samozřejmě objevují i v posledních dvou pracích. A to jak v kratší „oddechovce“ Pražské kobky, tak i v závěru nazvaném jednoduše Artefakt. Ve druhé jmenované se objeví i zajímavý humorný moment, který však autor evidentně nezamýšlel. Do místnosti vstoupí němčour v doprovodu čtyř ranařů, ale ve všech dalších scénách je pouze chlapík v doprovodu tří. Jeden se prostě vytratil neznámo kam. Za pozitivum beru fakt, že závěrečná povídka má lehce otevřený konec, jenž dává tušit, že se s protagonisty předkládaných příběhů nesetkáváme naposledy.

Z knihy jako celku mám rozporuplné pocity. Nejedná se o vůbec špatnou oddechovku, jde vidět, že František Kotleta má čtenáři stále co nabídnout, ale místy mám pocit, že se opakuje a že čtenáři dává přemíru toho, co si žádá. V zásadě vidím u Kotlety dva nedostatky. Za prvé nemá dynamiku a kouzlo Kulhánka či lehkost a nadsázku Kopřivy, a za druhé používá ve svých dílech zbytečně mnoho samoúčelného sexu a násilí. Chápu, že se jedná o jistý autorský styl, ale jak už se tak pěkně říkává, méně je někdy více. Neznamená to však, že by Kotletova kniha byla špatná a že se k ní časem znovu nevrátím, ale mnohé by tyto atributy mohly odradit (hlavně co se přemíry sexuálních pasáží týká). Ve výsledku by se dalo říci, že si kniha zasloužila ještě trošku víc pozornosti, aby se odladily nedostatky v podobě již výše zmíněné přemíry jistých scén, logických chyb a hluchých míst.

Přesto bych rád nakladatelství Epocha pochválil. Předně za obálku, kterou nakreslil uznávaný Luis Royo a která zřetelně odkazuje na Kulhánkovy knihy. Navíc smyslná polonahá kráska k nabízenému obsahu jednoznačně sedne. Celkové zpracování knihy se navíc nese v klasickém duchu Epochy, takže nemám výtek. I po opakovaném čtení lepená vazba stále krásně drží a nemá tendence se prohýbat nebo rozlepovat. Jazyková redakce si dala rovněž záležet, takže až na pár drobností není čtenář rušen zbytečnými překlepy.

Příliš dlouhá swingers party se zcela jistě nezařadí do etalonu české sci-fi a fantasy, ale jako příjemná jednohubka, u které člověk vypne mozek a nemusí přemýšlet, splňuje svůj účel. Obsahuje sice několik chyb, ale ty by vzhledem k cílovému publiku neměly být na škodu. Ke knize je třeba přistupovat jako ke klasickému braku v tom dobrém slova smyslu, a v tom případě by neměl být člověk zklamaný.

František Kotleta: Příliš dlouhá swingers party

brožovaná, obálka Luis Royo, 288 stran, 279 Kč

Související články:

Bude tahle swingers party příliš dlouhá? (ukázka)