Nekompromisní akce bez zbytečných řečí (recenze)
Jsou knihy, které vás už svou obálkou připraví na příběh, který skrývají. Osobně je mám raději než ty s nic neříkajícím, rádoby tajemným obrázkem a názvem, který mnoho nenapoví. Na obálce románu s krátkým názvem Led stojí zakrvavený muž s brokovnicí v mrazivé vánici a pod ním září černým písmem rusky znějící jméno Pavel Korněv. Autor je českému čtenáři sice neznámý a navíc jde o první díl nové série Přihraničí, ovšem vše, co obálka slibuje, kniha následně splní – dostanete akci, zimu, mráz, spoustu střílení, kopu mrtvol a navrch pár lahví vodky, což leckdy přijde vhod, zvláště pokud si potrpíte na náročné čtení a potřebujete si od něj na chvilku odpočinout.
Hlavní postavou je jeden z mužů Patroly přezdívaný Led či Kluzkej. Jako všichni obyvatelé se do Příhraničí dostal spíše nešťastnou náhodou. Všude vládne zima, mráz, sníh a vánice a k tomu spousta a spousta hladových potvor a monster, nočních můr a tvorů, které byste nechtěli potkat ani vycpané v muzeu. Autor se se svým hrdinou nemazlí a hned od první stránky mu jde po krku. Připraví mu rovnou dvanáct krušných a životu nebezpečných dnů a chvilky oddechu, ale opravdu jen krátké, mu dopřeje pouze ve spánku. Skoro jako by se mu chtěl za něco pomstít…
Příběh začíná honem Patroly na vlky a Led se svou skupinkou má tu smůlu, že narazí na vlkodlaka a tím jeho patálie teprve začínají. Vrací se do Pevnosti, jediného městečka široko daleko, kde vedle vlády a policie není nouze ani o kriminální gangy a rozmanité mocenské frakce. Jsou tady i čarodějové, kouzelníci a mágové, od nichž si můžete koupit kouzla a amulety na všechno možné. A věřte, že bez ochrany vně i uvnitř Pevnosti dlouho nepřežijete. I zde ale na Kluzkýho čeká smrtelné nebezpečí, ve hře je totiž mocný artefakt, ke kterému přišel náhodou a kdekdo ho nutně potřebuje. Když jen o vlásek unikne smrti na jedné ze svých výprav a vrací se do městečka na pokraji svých sil, nastane čas celou záležitost vyřešit a jedinou cestou, kterou Led zná, je násilí…
Není těžké odhadnout, že příběh je jednoduchý, přímočarý, bez zbytečných odboček a dlouhých řečí. Je to čirá akční a místy i mrazivá jízda plná střelby, výbuchů a krve, od níž si oddechnete pouze v případě, že knihu odložíte. Otázky ohledně Přihraničí a zde žijících obyvatel a tvorů se přitom množí a odpovědí se zpravidla nedočkáte. Snad v dalších dílech. Také zde vystupuje příliš mnoho postav, které se chvílemi oslovují jménem a chvílemi příjmením, což bývá občas matoucí, zvláště u rychle plynoucího a čistě zábavného textu. Ovšem příznivci drsných a cynických chlapíků si i tak přijdou na své a dobrou zprávou je, že druhého dílu se dle edičního plánu Fantom Printu dočkáme ještě letos. Není třeba déle váhat, zvláště když se blíží horké dny a ledu a chladu bude jistě potřeba.
Pavel Korněv: Led
brožovaná, překlad Markéta Klobasová, obálka Dominik Broniek, 368 stran, 279 Kč
Související odkazy:
Na Příhraničí přicházejí zlé časy… (ukázka)
1 379 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora
Nedávno mě hrozně zkazil kamarád, který mi během jediného roku naservíroval Asfalt a Zabíjení od Kopřivy. Pravil, že se mi to bude líbit. Což o to, Asfalt jsem poslouchala a líbil se moc. U Zabíjení jsem teď zrovna na konci a čtení jsem popravdě přerušovala a prokládala staršími XBéčky, Kočasy, různými antologiemi a Johnem Brunnerem.
U všech těch nepředstavitelných šílených honiček, stříleček a zabijaček jsem se coby čtenář nemohla pořádně soustředit. Spíš mě ro rozrušovalo, než vzrušovalo. Zní to divně, ale drsné chlápky já ráda na poslech – tedy knižní drsné chlapíky :). Takže jestli z tohohle někdy bude audiokniha, ráda u ní budu usínat :).
Jo… jako tím jsem nechtěla říct, že bych se u toho nudila. Prostě si podobné věci ráda pouštím před spaním. Mám pak zajímavé sny :).