Ledové dobrodružství pokračuje (recenze)

Autor Erik Slivka | Aktuality | Středa 4 května 2016 17.10

Nakladatelství Fantom Print nám románem Led představilo v loňském roce ruského spisovatele Pavla Korněva a jeho akční sérii Příhraničí. Další příběh z po všech stránkách mrazivého světa nese název Kluzký, jeho děj začíná půl roku po událostech první knihy a opět nás čeká několik dobrodružných a životu nebezpečných okamžiků cynického vojáka a rváče Leda alias Kluzkého. Zrovna přichází období krátkého léta a náš hrdina procitá nedaleko místa neúspěšného krvavého obřadu. Do Pevnosti se vrací s hlavou plnou otázek, ale na přemítání nemá čas – čekají na něj nevyřízené účty, staré problémy i nové starosti. Na nudu si rozhodně nemůže stěžovat a spolu s ním i čtenář…

Řada věcí je zde nových – vzestup alchymistů, napjatá atmosféra mezi vládnoucími klany, příchod čínské Triády a rozmach nových drog. Vůkol vládne napjatá atmosféra a je jasné, že se Led po právu necítí dvakrát bezpečně. Ideálním řešením neustálých pokusů o jeho odstranění se jeví odchod nejen z městečka, ale i ze samotného Příhraničí. Jak známo, tonoucí se stébla chytá, a oním stéblem jsou pro Kluzkého legendy a zmínky o cestování portály mezi světy. Po několika perných dnech se vydává na výpravu, tentokrát jako člen trestného komanda místního policejního sboru, jehož oficiálním úkolem je zneškodnění výrobny drog. Led však záhy po splnění mise zjišťuje, že všechny životu nebezpečné události, jež se mu přihodily, byly oproti tomu, co ho čeká, jen příjemnou procházkou višňovým sadem. Na scéně se objevují starobylé magické bytosti, mocnější než všechny lidské zbraně a kouzla, o původních obyvatelích ani nemluvě. A právě Led může být klíčem (či dokonce zbraní) k odvrácení apokalypsy hrozící nejen Příhraničí, ale i celému světu…

Linie příběhu je podobná jako u prvního dílu, kdy se hlavní část odehrává v Pevnosti, následuje vyslání nesourodé jednotky do terénu s úkolem splnit ne zrovna jednoduchý rozkaz. Lidé a různorodé potvory umírají jak na běžícím pásu a přežívá jen hlavní hrdina. I v této knize na vás čeká množství postav a nezbytné (ruské) mudrování o životě u lahve vodky a mísy vařených brambor. Osvěžující a příjemný je větší prostor věnovaný ženským postavám. Druhý svazek série ubíhá ve volnějším tempu, ubylo akčních scén i mrtvol, více se konverzuje, řeší, smlouvá a politikaří. Román tak nabízí možnost hlouběji se seznámit s životem nejen v Pevnosti, ale i na jiných místech. Oblast začínají ovlivňovat mocenské boje a chybí jen příslovečná jiskra k rozpoutání krvavého boje, přičemž je jasné, že v zákulisí se skrývají mocné síly a čekají na vhodnou chvíli. Nitky příběhu se začínají zamotávat a mnohdy uhýbají do nečekaných směrů, vše může souviset se vším.

Korněv ví, jak upoutat čtenářskou pozornost hned od prvních stránek, píše jasně a srozumitelně, jednoduché akční čtení tak veskrze příjemně ubíhá. Kniha přesto trpí klasickým nešvarem druhých dílů a za každou odpovědí hned následují další otázky a skrytá tajemství. Hrdina příběhu se stává Vyvoleným a my poznáváme osudového Nepřítele, vše se začíná komplikovat a záhad přibývá a přibývá. Velká hra teprve začíná a hlavní zápletka bude následovat. Na druhou stranu se vám nebude chtít tuto ledově mrazivou sérii opustit a po dočtení se budete těšit na další svazek série…