Komiksové faux pas útočí! (rozhovor)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Čtvrtek 9 července 2015 11.15

Na našich stránkách už jsme vám představili celou řadu vynikajících stripů, které vycházejí v tištěných magazínech, novinách, anebo ve virtuálním světě. Byla by rozhodně škoda v tom nepokračovat a nepředstavit další, které stojí za zmínku a zvýšenou pozornost komiksových fanoušků. Dnes si představíme strip, který jako by pocházel z jiného světa než ostatní tuzemské výtvory podobného ražení. Autor povedené série Pas Faux Pas se snaží zůstat v anonymitě a nechává za sebe promlouvat jen své postavy. Možná se bojí nějakého toho faux pas v odborných kruzích, neboť jak se dozvíte v následujícím rozhovoru, příběh jeho stripu je takovou tuzemskou komiksovou mutací přísloví o hoře a Mohamedovi.

Pas Faux Pas se od ostatních stipů z naší krajiny odlišuje snad úplně ve všem. Povedená a radostně hravá kresba, která na první pohled spadá do kategorie komiksů pro nejmenší, mate tělem. Už po pár příbězích zjistíte, že naopak útočí na bránice odrostlejších čtenářů, a to humorem, jenž se rovněž vymyká standardům české scény. Vtipné pointy jsou zabaleny v jakémsi laskavě werichovském humoru, jenž však nemá nejmenší problém být adresně trefný a svým způsobem i moralizující. Vychází z relativně běžných situací a slovních hříček, jež však naprosto obrací naruby, aby s ladností sobě vlastní dosáhnul kýženého vyvrcholení. Témata jednotlivých příběhů jsou značně různorodá, a tak vám ani na mysl nepřijde, že by snad mohla začít nudit. Pokud stripy sledujete v digitální formě, pak vás jistě překvapí, že u některých se najdou malé animační prvky (vlk se třemi hlavami vrtí ocáskem, Pan Pikola očima kmitá na všechny strany atd.), což můžeme v tuzemské stripové formě považovat za inovační prvek. Výsledek je prozaický – budete se velmi dobře bavit. Ale teď už dejme slovo samotnému autorovi…

Zatím jsme představovali stripy od tvůrců, kteří jsou v komiksovém světě řekněme všeobecně známí… Takže mohl bys sám sebe nějak představit, říct něco o svých výtvarných dovednostech, zkušenostech, projektech atd.?

Hm, představit… Když já mám opravdu pocit, že má osoba není ve světě Pas faux pas vůbec důležitá. Na čem opravdu záleží je – slovy pana Mýdla – „zjistit, zda se mlži v sauně zamlží brýle!“. Pan Mýdlo a ostatní postavy z Pas faux pas totiž naštěstí netuší, že jsou kresleni na tabletu ve stříbrném počítači, a žijí své životy upřímně…

Kdy se začal rodit nápad na strip Pas faux pas a jak dlouho trvalo, než reálně vznikl? Kde se vlastně vzal název?

Pas faux pas (čti pa-fo-pa) nemělo ambice býti stripem a strip se neměl jmenovat Pas faux pas. Na začátku byly jen dvě postavy (kreslené jako odreagování od práce), které si spolu začaly hrát a ani neměly název. Jmenovat se pak měly Planeta Xylofón, ale zjistil jsem, že mě s tímto slovním spojením předběhl pan Petr Poš. Ale někde v hlavě, v šuplíku, kde se povalujou odstřižky slov a písmen, byla zvukomalebná frankofonní slovní hříčka pas faux pas, tak jsem ji použil…

Máš vždy nějaké stripy či nápady v záloze, nebo vše vzniká živelně?

Nápady se mi postupně hromadí v nějakém speciálním laloku, který je vyplněn absurdním héliem, a po uzrání jsou tyto postupně uvolňovány do okolí za doprovodu zvláštního bublavého zvuku podobného smíchu. Velmi mi přitom pomáhá teplá koupel, která funguje jako katalyzátor. A tajným zdrojem veselí, který generuje spoustu fórků a vlastně stál na začátku všeho, je pro mne kombinovaná přítomnost mé drobné ženy a našeho mluvícího maliňáka (belgický ovčák malinois)…

Pas faux pas oproti jiným tuzemským stripům působí jakoby z naprosto jiného světa, hodně je to způsobeno i stylem humoru…

Ano, svým nejbližším okolím jsem na veřejnosti decentně upozorňován na fakt, že můj smysl pro humor je specifický a že cizí společnost jím mohu znervózňovat a uvádět do rozpaků. Samozřejmě si toho nejsem vědom a spíše podezřívám své okolí z potřeby chránit mě před přílišnou oblibou u cizích lidí…

Jaký je tvůj vztah ke stripům všeobecně?

Upřímně přiznávám, že jsem formát stripu zpočátku vůbec nechápal, dokonce jsem si myslel, že slovo s-tri-p určuje závazně počet oken, tj. tři. Krom toho jsem se domníval, že strip musí být staticky klonovaný, černobílý a s nelogickou či bolestivě prvoplánovou, ideálně vulgární pointou… Proto jsem neměl potřebu se nikde exponovat. Pak jsem naštěstí objevil Mumínky Tove Janssonové, Hark! A Vagrant od Kate Beatonové, Macanudo od Linierse a Kustodku Květu…

Nejprve strip vycházel na blogu a nyní ho můžeme vídat i na Komiksáriu, jak vznikla tahle spolupráce?

Kontaktoval mě Martin Přibyl z Komiksária, který získal kontakt od Tomáše Prokůpka, který kontakt na mě získal ode mě, když mě vyňufal na mém blogspotu. Myslím, že to nebylo na politickou objednávku a že všichni zúčastnění jsou v bezpečí…

Krom vzpomínaného Komiksária se objevily také v posledním čísle Aarghu! Ještě někde? Je o ně zájem? Máš nějakou zpětnou reakci od čtenářů?

Teď nějaká fakta. Asi pět měsíců poté, co jsem tajně vyvěsil Pas faux pas na blogspot, mě oslovil nějaký Tomáš Prokůpek s tím, že by rád otiskl mé stripy v nějakém AARGH!u. Chápeš to? Přímo do černého! Vtipné je, že jsem tehdy vůbec netušil, kdo je guru Tomáš ani co je kultovní AARGH! Opravdu jsem v tomhle byl nepolíbený. Je to ostuda a teď se za svou neznalost hluboce stydím, ale opravdu jsem o světě komiksu a lidech kolem něj měl dvacet let nulové povědomí.

Nicméně díky satori setkání s Tomášem (a to on vlastně neví) jsem začal zase komiksy číst a kupovat si je (smích). Protože jsme se setkali v době, kdy zrovna aktuální číslo AARGH!u bylo už na cestě ven, dohodli jsme se na publikování v dalším čísle, které mělo vyjít opět cca po roce, tedy letos. Tímto mazaným tahem jsem byl podprahově donucen pokračovat v práci na Pas faux pas ještě celý následující rok. Jinak je možné, že by mě to přestalo bavit, jsem totiž dosti náladový…

Mezitím pár stripů pravděpodobně proteklo nějakými sítěmi nebo komunitními servery, protože návštěvnost blogu stoupla z pěti kliknutí na šest denně. S termínem vydání AARGH!#14 a zvýšeným množstvím kladných ohlasů jsem znervózněl natolik, že jsem zodpovědně narychlo k blogspotu založil i FB stránku a Twitter účet, pro případné zvědavce. Za ty tři měsíce fungování má FB stránka kolem 70 fanoušků, což mě samozřejmě velice těší a doufám, že počet věrných nebude už více stoupat. Nízké číslo svědčí o upřímnosti sledujících a velmi pravděpodobně statisticky naplňuje podíl podobně postižených jedinců chápajících tento druh humoru ve většinové společnosti. Pas faux pas a skauting prostě není pro každého!

Stripů už máš přes padesát, uvažuješ časem o nějakém souborném vydání?

Hm… (škrabání na hlavě) nevím… Zeptej se mě za rok 🙂 Pas faux pas je momentálně elektronické médium. Leda by to přispělo k celosvětovému míru!