Potřetí a tentokrát už naposledy se v rámci Zápisků vracíme k anglickému autorovi Philipu Pullmanovi, jehož trilogií Jeho temné esence jsme se rozhodly zabývat podrobněji. A není to rozhodně trilogie jednoduchá a tuctová. Propracovanost a složitost světů, kde se prolíná věda s magií i teologií, kde potkáte nejen mluvící zvířata, ale i tvory známé z legend a mýtů, vás totiž buď pohltí, nebo odradí. Každá z knih má úctyhodný počet stran i příběh oplývající jistou zvláštností, každá si vezme notnou dávku času i pozornosti a nabídne myšlenky i akční děj. A nebyl by to Philip Pullman, jeden z nejslavnějších světových ateistů a odpůrců církve, aby nenabídl i vlastní pohádkový pohled na uspořádání vesmíru i sil v něm. Připomeňme si tedy předchozí dvě knihy a zhodnoťme i díl závěrečný.

První část s názvem Zlatý kompas představuje hlavní hrdinku dívku Lyru a její svět, kde má každý svého daemona – zvíře, jež ho nejen charakterizuje, ale i provází. Vynalézavá Lyra se stane svědkem tajného jednání, které má ovlivnit osudy hned několika světů, a díky tomu se zaplete do dobrodružství, jež jí obrátí život naruby. Seznámí se s říčním národem Romunů, potká divoženky i statečného vzduchoplavce či válečného ledního medvěda. Protluče se nejen drsným zasněženým severem, ale i příběhem samotným. Druhou částí Jedinečným nožem otevřeme příběh druhého hlavního hrdiny, chlapce jménem Will původem z našeho světa. Will se stane nositelem zázračné magické dýky, potká Lyru a společně se vydávají na cestu vedoucí skrze různé světy, aby odhalili tajemství, které skrývá lord Asriel, a našli Willova otce.

Kvůli nečekaným událostem se cesty Willa a Lyry na čas rozdělí a děj se neuvěřitelně zamotá. Schyluje se k obrovské válce, jejíž důvody byly načrtnuty v předchozích dvou dílech, a všechny světy se ocitají v nerovnováze. Poznáme nové postavy, ale potkáme znovu i ty, které jsme opustili v první knize, Zlatém kompasu. Znovu nás autor opravdu hutně zasytí úvahami o Prachu, úloze magických předmětů, statečnosti i lásce či andělech, kteří se přidávají na obě strany. Vše pak směřuje k závěrečnému finále. Jak se třetí svazek série líbil mým spolurecenzentkám?

Jedinec A – prvorozená z náctiletých dvojčat, je spíše skeptického charakteru, tíhne ke komiksům (a to zejména stripům Peanuts), v oblibě má klasické pohádky, tvorbu Tima Burtona, ale i klasické sci-fi.

Poprvé, za celou dobu Zápisků, musím přiznat, že jsem knihu nedokázala dočíst ani do poloviny. Prakticky nic se tam totiž neděje. Snad jen Iorek, válečný medvěd, byl výraznější postavou. Narozdíl od prvních dvou dílů bylo pro mě Jantarové kukátko naprosto nečitelnou a nezáživnou knihou. Rozsáhlá souvětí a rozvláčné vyprávění může způsobit nejen nepochopení, ale dokonce i spánek. Třetí díl jsem tedy vzdala.

Jedinec B – druhorozená z dívek dvojčat zcela propadla žánru epické fantasy, který doplňuje četbou Terryho Pratchetta, ovšem nepohrdne ani dobrou hard sci-fi.

Děj se odehrává napříč všemi možnými představitelnými i nepředstavitelnými světy. Lyra a Will se snaží přijít na kloub, kdo je správné straně války, ale netuší, jaké je čeká nebezpečí. V knize se objevuje i prvek kupčení s hříchy, tedy odpustky, z postav se nejvýrazněji projevuje Iorek a paní Coulterová, která se projeví překvapivě a leccos i napraví. Osobně bych doporučila starším čtenářům, protože některé věci v příběhu jsou dost nepochopitelné. Stran ve válce je až příliš mnoho a některé věci kolem andělů už nelze chápat vůbec.

♦

Třetí část měla být vyvrcholením slibně rozjeté série, kde se čtenář seznámený se všemi postavami ponoří do děje a užije si rozuzlení. Tedy přesněji řečeno by si měl užít rozuzlení. Bohužel se místo toho ocitá v neustále se větvícím chaosu, který zavírá a vzdává podle míry únavy, jež přichází přibližně po třetí straně dalšího mísení vědeckých, teologických a magických termínů. Jantarové kukátko dočte pouze zapálený nadšenec, jemuž podobný chaos nevadí, nebo opravdu velký zvědavec. Určité zklamání bylo znát na nás všech. Ačkoliv měl třetí díl našlápnuto ke skvělým tématům i diskuzím, jakým byl například jediný možný způsob, jak zničit Jedinečný nůž, nakonec se ukázalo, že se vlastně jedná o svým způsobem prázdnou knihu. Půvab prvního dílu, kde držíte palce hlavní hrdince v kouzelném světě a objevujete nové, se zcela vytrácí. Po dočtení máte z válečných konfliktů, intrik i dějových zvratů spíše kocovinu. A chuť probrat děj se vůbec nedostaví. Třetí knihu Philipa Pullmana tak asi ocení jen starší náctiletí, kterým učarovaly předchozí díly. Dospělý by měl dát přednost jiné knize nebo dřímotě.

Philip Pullman: Jantarové kukátko

vázaná, překlad Dominika Křesťanová, 496 stran, 398 Kč

Související odkazy:

Rodinné zápisky tří – Zlatý kompas (recenze)

Rodinné zápisky tří – Jedinečný nůž (recenze)