Pokud v současném světě fantastické literatury existuje něco jako pověstný americký sen, je jedním z jeho symbolů Hugh Howey. Postapokalyptická povídka Cupanina, kterou tento muž mnoha profesí publikoval elektronicky v roce 2011, se stala překvapivým hitem. Nadšení čtenáři požadovali další pokračování, která jim autor během následujících měsíců rád dopřál. Na začátku následujícího roku tak bylo na světě celkem pět příběhů a konečně následovalo i souhrnné papírové vydání, a to už v době, kdy bylo jasné, že půjde o bestseller, který se dočká i filmového zpracování. Tento omnibus nyní pod názvem Silo (v originále zůstal autor u Cupaniny) přichází na náš trh a vzbuzuje nemalá očekávání. Před nedávnem ještě naprosto neznámého Howeyho doprovází masivní reklama, video upoutávka a předpoklad komerčního úspěchu. Zvědavost je navíc umocněna tím, že se základem celé knihy se český čtenář už seznámil v časopise XB-1 (5/2013) a povídka se podobně jako ve světě dočkala vřelého přijetí. Nyní tedy konečně můžeme posoudit, zda se autorovi podařilo udržet kvalitu i v knižním rozsahu.

Kouzlo povídky Cupanina, která se stala úvodní kapitolou Sila, leží převážně v mezerách, v tom, co autor naznačil, nedopověděl nebo rovnou vynechal. Prostředí sila, do kterého nás text zavádí, jednoduše vtáhne tím, že není zcela vysvětleno, čtenář si tak z náznaků skládá obrázek světa, ve kterém se ocitl. Na ploše románu není tak docela možné tento přístup udržet, se silem se tedy nakonec seznámíme poměrně důkladně. Postupně se ukazuje, že jde o stavbu zanořenou do podzemí, která má své obyvatele, umístěné zhruba ve sto padesáti podlažích, chránit před nepřátelskou okolní krajinou, zpustošenou nejspíše jadernou katastrofou. Společnost je v silu doslova vertikálně rozvrstvena – horní patra obývá správa reprezentovaná šerifem a starostou, následuje mocný úsek IT, který představuje srdce celé stavby, níže pak farmy produkující jídlo a v dolních patrech sídlí armáda mechaniků, nezbytná pro udržení celého sila v chodu. Tato stratifikace je zvýrazněna tím, že v celém silu nefunguje nic na způsob výtahu, pohyb mezi patry tedy možný je, ale pouze jako vyčerpávající pěší túra po schodech. Což se nejprve jeví jako autorská nedotaženost, silo disponuje celkem solidní úrovní technologií, využívá elektřinu i servery, ale výtah (nebo alespoň nějaký mechanismus na dopravu nákladu) nikoho nenapadl. Postupně se ale ukáže, že jde spíše o záměr, přestože není nikde v textu přímo vysvětlen. Vertikální pohyb v silu i na společenském žebříčku sice možný je, ale jen za vyložení značného úsilí. Což je naprosto nezbytné pro udržení existence celého společenství, silo je vlastně jakýmsi sociálním experimentem, postaveným na zachování statusu quo. K tomuto účelu slouží řada tabu, zakázaných myšlenek, za které hrozí definitivní trest. Ať už jde o úvahy o světě vně sila nebo ideu kopání tunelů horizontálním směrem, vždy následuje pacifikace jedince, který by o podobných věcech hovořil. Nejčastějším postihem je odeslání na tzv. čištění, kolem této procedury se točí úvodní Cupanina (v knize je kapitola pojmenována po hlavním hrdinovi Holston). Navenek jde o čištění průzoru sila do okolní krajiny, ve skutečnosti ale probíhá očista vnitřku, silo se zbavuje nositele škodlivých myšlenek a odesílá jej na věčnost. Sledujeme tedy naprosto rigidní a uzavřenou společnost, zamýšlenou svými tvůrci jako protipól anarchie a konfliktu. Takové uspořádání jde ale silně proti lidské přirozenosti, periodicky dochází k situaci, kdy se už nedaří vynucovat dodržování tabu a vypukne povstání, které je pro silo vždy značnou zkouškou a ohrožením jeho existence.

Jak už bylo zmíněno, román Silo je složen z pěti postupně publikovaných částí. Proto nepřekvapí, že nejde úplně o celistvé dílo beze švů, při pozornějším pohledu jej tak lze rozdělit na tři části. Úvodní už byla zmíněna, po ní následuje opět práce spíše uzavřeného, povídkového charakteru, která funguje jako jistá vysvětlivka či odpověď na otázky předchozího textu. Pouť dvojíce hrdinů z horních pater sila až do hlubin mechanického úseku lze číst jako exkurzi po novém světě, seznámení s ním. Čtenář tak přestává tápat a hodně se mu objasní, na druhou stranu trochu mizí kouzlo tajemna, tak silně přítomné v úvodním textu. Nicméně vynořují se nové otazníky i zajímavé postavy, je tedy stále na co se těšit. Následuje poměrně výrazný formální zlom, další tři kapitoly tvoří ucelený celek, zde už je nutné mluvit o románu. Autor opouští povídkovou stavbu, najednou svou pozornost dělí mezi více postav, děj se odehrává na různých místech současně. Přibývá akčních pasáží, naštěstí nikoliv přes míru. Ve světě sila se už čtenář může cítit jako doma, záhady se spíše objasňují, než aby přibývaly. Hlavní protagonistkou je Juliette, silná osobnost, která ze spodních pater mechaniků proti své vůli vystoupá až na vrchol a nakonec ještě dál. Juliette je jedním z nezvladatelných jedinců, kteří v dějinách sila opakovaně stojí u zrodu povstání, nejde ale o dvojrozměrnou rebelku proti systému, plastický charakter této lehce cynické hrdinky patří k lepšímu z toho, co román nabízí. Naopak milostný vztah, který pro ni autor nachystal, vyznívá spíše rozpačitě a trochu násilně. Na knize je i v některých jiných místech patrné, že vznikala za pochodu, Howey působí dojmem, že postupně přidává různé prvky, o kterých soudí, že by se měly čtenářům líbit a ne vždy se mu je podaří do stavby příběhu řádně zapracovat. Za co nejširším čtenářským přijetím míří i použitý jazyk, jednoduchý a přímočarý, prostý jakýchkoli experimentů. V úvodních částech se občas objeví alespoň nějaký ten flashback, postupně však mizí i ty a zůstává jen prosté vyprávění. Prostý nicméně automaticky neznamená chudý, přestože hranice mezi těmito oblastmi může být leckdy hodně tenká. V Silu se ale autorovi naštěstí daří balancovat ne té správné straně a nespadnout do podbízivosti. Převažují naopak silné stránky románu, vedle už zmíněné atmosféry tajemna, postupně sice řídnoucí, ale stále přítomné, nelze přehlížet myšlenkový náboj románu. Howey v žádném případě nerozehrává pouhý dobrodružný příběh boje hodných proti zlým. Místo toho proti sobě staví dva světy a nechává především na čtenáři, na kterou stranu se přikloní. Celý konflikt je záměrně nejednoznačný, katarzi nakonec přináší Julietta, ovšem na odpověď, zda je její cesta tou skutečně správnou, si ještě musíme počkat.

Ano, v současné době má kniha už dvě pokračování a vzhledem k okolnostem vzniku celého díla jistě není vyloučeno, že přibydou další. Silo i přes některé slabiny patří k podařeným počinům a jeho popularita se zdá být oprávněnou. Howeymu se podařilo vytvořit životaschopný, i když místy poněkud zvláštní svět, který může bez obav navštívit každý příznivec dobré fantastiky. Spíše než dobrodružné postapo nalezne čtivou úvahu o osobní zodpovědnosti, řádu a svobodě. V atraktivním a přístupném balení se tedy nakonec skrývá pár zásadních otázek, což je způsob, jakým by měla science fiction správně fungovat.

Hugh Howey: Silo

vázaná, překad Jiří Engliš, obálka Emil Křižka, 496 stran, 379 Kč, vydal Knižní klub

Související článek:

Howeyho postapokalyptické Silo se otevírá… (ukázka)