Po ukončeném Crying Freemanovi přichází další seinen manga, tentokrát z prostředí drsného Chicaga. V hlavní roli se představují lovkyně odměn Rally Vincent a Minnie May Hopkins, ve vedlejších potom rychlá auta, výbušniny a nabité bouchačky. Anotace sice toto ženské duo, které si říká Gunsmith Cats, staví do pozice předchůdců americké filmové série Rychle a zběsile, ale je to trochu nešťastné srovnání. Už jen proto, že kdyby Dominic Toretto vkročil na území Chicaga, Rally Vincent by byla první, kdo po něm v našlapaném GT300 s vypucovanou čézetou pod paží vystartuje. Výsledek tohoto lovu už závisí na fantazii čtenáře. Ale ne nadarmo se říká, že kočka má devět životů. A Minnie May to pro všechny případy jistí granátem.

První svazek, přes čtyři sta padesát stran tlustá, více než půl kila vážící cihla, sestává z šestnácti kapitol více méně samostatných příběhů, které na sebe navazují jen chronologickou následností a vztahy mezi postavami. Díky tomu si Keniči Sonoda může dovolit začít vyprávět zprostředka přestřelky či automobilové honičky a vysvětlování nechat někdy na potom – až bude čas a nálada. Akce má úžasný spád. Auta jezdí rychle, bouchačky se tasí hezky po americku téměř bezmyšlenkovitě, muži jsou drsní a nebezpeční a ženy krásné a ještě nebezpečnější (i když v případě Minnie May se ta krása kvůli jejím tělesným proporcím a očím mrkačky přepočítává spíš podle standardů porcelánové panenky).

Obě dvě dámy jsou silné ženské hrdinky, které si na jednu stranu umí poradit se sebevětšími bouchači, na stranu druhou silně prožívají bolest, strach i přátelství a lásku – jakkoli zní představa devatenáctileté zbrojířky a lovkyně odměn a sedmnáctileté bývalé prostitutky specializující se na výbušniny nadsazeně, divně až směšně, v samotném komiksu si na ni čtenář brzy zvykne. Rally Vincent a Minnie May to totiž skvěle šlape. Se stejným zápalem, s jakým si jiné holky jejich věku lakují nehty, nakupují boty a chodí na večírky, tyhle dvě spolupracují s policií, chytají zločince, na které je vypsaná odměna, a chrání si záda před těmi, kterým někdy v minulosti pocuchaly účes (nebo v případě Rally ustřelily palec). Rally mezi tím opečovává své nejmilejší (zbraně a auto) a Minnie kompiluje bomby. A ve vší té vřavě jsou vlastně dobrými kamarádkami, co si občas vjedou do vlasů, ale spoléhají na sebe, když jde do tuhého.

Gunsmith Cats potěší každého milovníka zbraní a aut – především s těmito artikly si Keniči Sonoda vyhrál do takové míry, že i hlavní postavy jsou ve srovnání s nimi pouhá ozdoba. Detailní vykreslení, technické parametry, spekulování o technickém vylepšení. Skoro to vypadá, že Sonoda stvořil Gunsmith Cats jen proto, aby mohl nějak ventilovat svou lásku ke zbraním. A českému fanouškovi polechtá národní hrdost to, že nejvíc vychvaluje naši čézetu.

Kresba vypadá výborně. Sonoda si nejen u zbraní vyhrál s detaily, dal si záležet na přehlednosti scény a výrazovosti i garderóbě postav. Jak už to tak u mangy bývá, samotné postavy, s nimiž se počítá na více než tři stránky, mají jasné charakterizační znaky, díky nimž je nelze zaměnit. V ději se pořád něco zběsile hýbe a hlasitě ozývá, takže onomatopoeia jsou zde na denním pořádku. Jediné, co může trochu mást, je vzhled dvou lovkyň odměn – už při prvním pohledu vypadají s velkýma očima a načechranými vlasy jako bezbranné roztomilé děti a přitom umí být docela drsné. Zdání holt klame. Kdo se už s mangou setkal, překvapený nebude a ti, pro koho budou Gunsmith Cats prvotina, si na to rychle zvyknou – v té rychlosti možná i zapomenou, že jim to před deseti stránkami připadalo zvláštní.

Keniči Sonoda: Gunsmith Cats

brožovaná, překlad Anna Křivánková, obálka Keniči Sonoda, 458 stran, 469 Kč