Účast poníků i mnoha dalších fantastických stvoření byla početná.

Další, v pořadí už neuvěřitelný devatenáctý ročník Festivalu fantazie je za námi. Účastníkům přinesl řadu zajímavých přednášek i workshopů, besedy, hry, divadlo i filmy. Můj letošní Festival fantazie lze ve střípcích popsat asi takto: Vyzkoušela jsem si Google Glass, zhlédla skvělé přednášky i představení Planeta Chotěboř o fanouškovských zážitcích z FF, seznámila se s vynikajícími vědci, zahrála jsem si Studenou válku a Firefly a tradičně se při diskusích s dalšími návštěvníky dozvěděla spoustu zajímavostí. Stejně jako všichni ostatní jsem rozhodně nestihla vše, co skvělý program nabídl, k tomu bych potřebovala ne jednoho, ale hned několik klonů…

Vilma Kadlečková si stejně jako loni přišla pro cenu Aeronautilus.

Málokde jinde než na FF se vám může stát, že se ve tři hodiny ráno bavíte s kognitivními vědci a informatiky o robotice, brain-machine interface, využití neurálních sítí k výpočetním úkolům a dalších tématech. Nebo že strávíte velmi příjemné odpoledne hraním deskovek s lidmi, z nichž některé jste předtím vůbec neznali. Takto se mi – jak už jsem zmínila výše – podařilo si vyzkoušet deskovou verzi Firefly a strategii Studená válka, která byla dříve představena zde na webu. Obě mohu s nadšením doporučit především hráčům, kteří mají rádi komplexní hry s tolika zajímavými možnostmi, že je nejspíš ani po desítkách iterací úplně dokonale nepoznáte. Ovšem rovněž poutavých přednášek se letos vynořilo plno, a to zejména v linii Maelströmu zaměřené na přírodní i humanitní vědy a techniku. Jaroslav Kousal přednášel o záludnostech kosmonautiky a přesvědčil nás, že i obyčejné delší uskladnění sondy před vypuštěním nebo omyl v podobě obráceného zapojení drobné součástky mohou mít fatální důsledky. Kristína Rebrová ukázala, jak je to s tzv. hive minds (kolektivními inteligencemi) ve sci-fi versus v realitě. Tomáš Mládek uspořádal pěkný workshop kaligrafie. David Vávra promluvil o svých zkušenostech se stáží v Googlu, představil novinky z konference společnosti a přinesl divákům k vyzkoušení Google Glass, cardboard virtual reality a androidí hodinky. Zkusit si tyto gadgety na vlastní kůži byl zajímavý zážitek. Nejpraktičtější k běžnému životu mi připadaly hodinky, které vám ušetří spoustu vytahování telefonu, brýle ovšem také působily úžasně a třeba při hledání cesty podle mapy a GPS musí být skvělé. VR má ještě co dohánět, bylo ovšem vtipné vidět, co Google dokáže provést s kusem krabice, magnetem a mobilem, zatímco Facebook za olbřímí částku kupuje Oculus Rift…

Jednou z tradic Festivalu fantazie je i soutěž o nejlepší cosplay.

Tradiční Slet autorů fantastiky v rámci literárního Avalconu se letos konal ve formátu besedy a výrazně mu to prospělo. Zatímco dříve autoři seděli u stolů a přijímali fanoušky s žádostí o podpis, teď se ocitli pohromadě na pódiu a publikum jim mohlo klást dotazy a dozvědět se, jakým způsobem pracují při vytváření příběhů, nakolik se při psaní SF řídí reálnou vědou a technikou a jak přesně se ji snaží zobrazit nebo proč je tak baví zabíjení literárních postav a které to obvykle schytají nejdřív. Literárních novinek se návštěvníci dočkali i na slavnostním Večeru fantazie, kde proběhlo vyhlášení cen Aeronautilus (viz samostatný článek) a křest nového románu Jana Kotouče Na prahu očistce. Conu se letos atmosférou i pořady podařilo předčit má očekávání. Neděle pak nadešla až příliš rychle… Ještě v poslední den festivalu jsem se stihla podívat na zajímavou přednášku Anny Šochové o dětských časopisech v meziválečném Československu a strávit několik hodin s přáteli ponořená do rozhovorů o bojových sportech, tabletech, neuropsychiatrii i automobilech – na FF zkrátka natrefíte na ta nejrozmanitější témata. Závěr conu byl však nevyhnutelný. Nezbývá než příjemně vzpomínat na letošní ročník a těšit se na další, který bude navíc jubilejní. Doufejme, že si pro nás FF na oslavu svých krásných dvacetin připraví ještě víc zajímavostí a zábavy nežli doposud.

Autorem fotografií je Jaroslav Houdek.