Jan Hlávka a Míla Linc patří mezi nejvýraznější nové tváře současné fantastiky a jejich tvorbu jistě není třeba představovat (Lince znáte i ze stránek časopisu a Hlávka se na nich ukáže co nevidět). Aktivní jsou ovšem i v jiných oblastech a patří tak k nepřehlédnutelným postavám fantastické scény. Mají toho tedy mnoho společného a v lecčem se jejich názory shodují. Stejně tak se ale v mnoha věcech rozcházejí. Bude tedy zajímavé sledovat, kde a v čem se shodnou či neshodnou v obsáhlé diskusi o současné situaci na českém trhu s fantastikou, kterou jsme pro její rozsah raději rozdělili do dvou článků. Čtenáři internetových stránek časopisu XB-1 pak mají šanci zapojit se a přijít s vlastními názory a postřehy, které budou jistě zajímavým doplňkem…

Agent X-Hlávka si potrpí na soukromí (skrývá se před proslulým řezníkem z Bruntálu).

Co je podle vás „komerce“, pokud jde o žánr, který je obecně vnímán jako komerce celkově? Kde je uvnitř fantastiky hranice mezi nekomerční a komerční tvorbou?

JH: Neumím posoudit. Knih už vychází tolik a času na čtení je tak málo, že nezvládám přečíst takovou část produkce, abych si na to udělal jasný názor. Také se jako čtenář trochu vyvíjím, třeba dnes více ocením věci, které by mě před deseti lety určitě nenadchly. A jak jsem napsal výše, jako autor komerci či nekomerci díla neřeším vůbec. Na druhou stranu, stále mám pocit, že mnozí autoři i díla řazená třeba do New Weird jsou přeceněna a odbytý příběh je jen balen do „módně intelektuálního stylu“, aby byl atraktivnější právě údajnou nekomercí. Ovšem psát nekomerčně ještě neznamená psát dobře. Není to žádná záruka kvality.

ML: Sleduji víceméně jen českou scénu – nestíhám sice číst všechno, ale aspoň se mi daří trošku udržovat přehled toho, co vychází. Myslím, že slovo komerce v tom hanlivém vyznění u nás moc nekvete. Samozřejmě, čtenářů si musíme hledět, ale mám pocit, že žádný autor nenapíše upírskou zamilovanou povídku jen proto, že je to „in“. Pokud už se k něčemu takovému odhodlá, pokouší se to udělat jinak, lépe. Příkladem může být třeba Mark Stone, který je čistou komercí a přesto se většina autorů pokoušela napsat to jinak a lépe než originál; anebo antologie Legendy: Draci, kam spousta autorů napsala povídky, kde skoro žádný drak nebyl – aby těch draků nebylo v té knížce moc. Mám pocit, že si něco takového ani dovolit nemůžeme – nám to čtenáři prostě nesežerou.

Mnozí autoři i díla řazená třeba do

New Weird jsou přeceněna.

Zajímavé, skutečně tu nemáme „komerční“ tvorbu? Co třeba vlna historické fantasy inspirovaná Andrzejem Sapkowskim nebo řada „kulhánkovin“?

ML: I já píšu občas historickou fantasy – a že bych to dělal za účelem svezení se na vlně, to nevím. A do téhle chvíle jsem nad tím takhle ani nepřemýšlel. Stejně tak si myslím, že to mají i ostatní autoři. Píší to, co je baví, a snaží se to dělat co nejlépe. A myslím, že k tomu, co se děje na západě nebo v jiných žánrech, máme hodně, hodně daleko. Četl jsem teď pár dívčích románů (práce knihovníka mne občas zavede do nečekaných končin) a to by fanoušci fantasy teprve koukali, co za zvěrstva se u nás vydává. K takovéto komerci máme ještě hodně, hodně daleko.

JH: Co se týče „kulhánkovin“, nejsem jejich fanoušek, ale nemyslím, že by jich bylo zas tolik. Kromě samotného Kulhánka tu máme koho? Napadá mě jen Moudrý a Kotleta. Mirek Žamboch nebo JWP mají myslím trochu jiný styl a Štěpána Kopřivu bych tam taky úplně neřadil. „Kulhánkoviny“ byly možná Asfalt a Zabíjení, ale co jsem slyšel – ještě jsem neměl možnost číst – tak Holomráz je už něco docela jiného. Čili to máme kolik, tři nejvýš čtyři autory? A historická fantasy na tom bude zhruba podobně. Takže ano, vážně bych neřekl, že je tady nějak zvlášť silná „komerční tvorba“. Většina autorů prostě píše, co se jim líbí, a tak je to správně.

Četl jsem teď pár dívčích románů

a to by fanoušci fantasy teprve koukali.

A co nakladatelé? Těm se u nás často vytýká, že se neumějí chovat komerčně. Mám na mysli stížnosti na nedostatek propagace či jejich zaslepenost ve věci elektronických knih. Jaký názor máte na chování žánrových nakladatelství u nás?

ML: Velké firmy mají velké prostředky. Nakladatelství „jednoho muže“ jsou na tom hůř. Samozřejmě by se mi líbilo, kdybych ke každé knížce měl domluvené turné po republice se čtením, vystupováním v televizi apod., ale také chápu prostředky svého nakladatele, který už na tohle nemá ani finance, ani kapacity. Naštěstí mě propagace vcelku baví, stejně jako vymýšlení různých způsobů, jak o knize dát vědět – někdy tak pomáhám dělat propagaci i „konkurenčním“ knihám nakladatelství, ale ani na tenhle koníček nezbývá skoro žádný čas… Je to kompromis mezi dobrou knihou a dobrou reklamou, který mi vyhovuje a rozhodně bych neměnil. Ale záleží na tom, kdo je jak s kým spokojen a jak se mu s kým spolupracuje. Zkušenosti u jiných nakladatelů byly zajímavé, ale vždycky se rád vrátím do „rodného hnízda“, protože vím, že tam mi bude nejlíp. A že nevydává elektronické knihy? No a? V pekařství taky nebudete chtít šunku… Tedy, podle toho, jak se někteří čtenáři chovají, tak asi ano.

JH: Jenže prodavač v pekařství většinou netvrdí, že každý, kdo po něm zcela slušně chce šunku, je zloděj a nevyhání ho z krámu málem klackem. Nelže, že 97% šunek, co mají lidé doma v ledničkách, si nakradli. A neodmítá prodávat housky pekaře, co se jenom odváží říct, že mu šunka chutná. Tohle už je zcela jiný druh chování, které jde za hranici obyčejné slušnosti – vůbec nemluvě o dalších nakladatelích, kteří třeba volají, že je nutno v zájmu ochrany „pravých“ knih cenzurovat Internet. To už mi připomíná hasiče toužícího po uzákonění pyromanie.  Co se propagace týče, chápu, že v našich podmínkách nelze dělat zázraky. Víceméně jsem spokojený s tím, co mám, už jen proto, že mně nějak nejde „samochvála“, asi nemám tolik sebedůvěry. Ale samozřejmě, lepší to může být skoro vždycky.

ML: Myslím, že Honza to vidí jen ze své „ebookářské“ pozice. Pokud bych tento hypotetický příklad rozvedl dál, tak v okamžiku, kdy do pekárny začnou chodit řezníci a nebudou hledět na to, že v pekárně nejsou chladicí boxy a budou kvůli tomu obviňovat pekaře, že je zabedněnec a pitomec a to veřejně, začne jim oplácet stejně. Je fakt, že tu jsou dva vyhraněné tábory – a stejně, jako se Honzovi nelíbí tenhle přístup, mě se zase nelíbí přístup ebookářů, se kterými jsem měl i já konflikty, a kteří dokáží být stejně radikální. A osočení, že „můj“ nakladatel odmítá vydávat komukoliv, kdo má rád elektronické knihy, je naprostý nesmysl, který se v poslední době objevil v několika diskuzích – kdyby to byla pravda, musel bych si hledat jiného nakladatele.

JH: Ty si ho hledat nemusíš – máš stejný názor jako náš pekař „sám od sebe“. Sytý hladovému nevěří. Mohu tě ale ujistit, že třeba to, čemu říkáš naprostý nesmysl, se skutečně stalo. Není to žádná fikce ani pomluva. Ale pokud ti spolupráce s tvým pekařem vyhovuje, věřím, že dokud s ním budeš souhlasit, nebudeš mít problém a přeji ti to. Dál bych už tuto věc raději nerozváděl, i když mám chuť ještě leccos dodat…

Velké firmy mají velké prostředky.

Nakladatelství „jednoho muže“ jsou na tom hůř.

Jak vidíte budoucí vývoj SF/F časopisů? Bude podle vás vzrůstat důležitost online magazínů na úkor papírových časopisů tak, jako je tomu ve vyspělém zahraničí? Bude připravovaný vstup časopisů XB-1 a Pevnost na elektronický trh slavit okamžitý, nebo spíše jen postupný úspěch?

JH: Čtenáři SF jsou obecně určitě příznivěji nakloněni technickým novinkám a moderním vymoženostem. Věřím, že elektronická verze XB-1 i Pevnosti bude úspěšná. Možná ne okamžitě, ale bude. Multimediálním obsahem si až tak jistý nejsem – i já striktně odděluji oblast čtení a oblast „další zábavy“. Pochybuji, že by se mi chtělo to nějak míchat, nebo dokonce platit za nějaký „multimediální obsah“ ve chvíli, kdy si chci prostě a jenom číst. Čas ukáže. Každopádně věřím, že za deset let budou knihy v elektronické podobě dominovat trhu, byť ty „skutečné“ papírové jistě zcela nevymizí. Nic dalšího si raději předvídat netroufám – mám už zkušenost, že jako prognostik bych se opravdu neuživil.

ML: Časopisy na tom budou vždy lépe než knihy – ostatně většina lidí už dnes noviny nekupuje, ale sjíždí je na Internetu. Navíc mají výhodu právě multimediálního bonusu – vizionářsky to odhaduji tak, že klasické knihy zůstanou klasickými knihami, a co bude elektronické, bude založeno právě na interaktivním obsahu, videích a dalších bonusech. Dojde k jakémusi propojení filmu, knihy, časopisu a hry. Po počáteční panice si dneska myslím, že trh s papírovými knihami se během nejbližších několika let nezmění. Samozřejmě, může přijít ten očekávaný konec světa a všechny tyhle vize skončí v prachu vesmíru.

Myslím, že trh s papírovými knihami

se během nejbližších několika let nezmění.

Nakonec si neodpustím tradiční otázku. Co pro čtenáře připravujete do budoucna? Můžeme se těšit na něco nového?

ML: Je toho hodně. Dopsal jsem svůj díl JFK, který by měl vyjít ještě letos, dopsal jsem další román ze světa Černého hvozdu, který vyjde na začátku příštího roku, když se vše podaří. Teď jsem uprostřed historického románu o Žižkovi, což je sice krok pryč od fantastiky, ale projekt je natolik zajímavý, že se do něj nořím stále hlouběji a hlouběji. A kromě toho by měl snad vyjít v elektronické verzi Mark Stone, a když se zadaří, tak k dalšímu vyhlášení soutěže Sauronovo pero a Gandalfovo brko vyjde elektronická kniha s rozšířeným seriálem Hrdinové třicetileté války, se kterým se mi loni povedlo zvítězit. A nějaké ty povídky a…. a myslím, že toho je už takhle až až!

JH: V mém případě je toho o maličko méně, protože píšu spíš pomalu. Měla by mi vyjít povídka v XB-1, kterou jsem napsal společně s jednou začínající autorkou. Pár dalších povídek, mých vlastních, je v plánu či už odevzdaných, ale přijetí dosud není potvrzeno. Ale hlavně se letos těším na ukončení první části velkého projektu, na kterém spolupracuji s Janou Vybíralovou už asi dva roky. Probíhají závěrečné korektury – a už teď mám trému jak pes.

Úvodní část rozhovoru najdete zde.