Jan Hlávka a Míla Linc patří mezi nejvýraznější nové tváře současné fantastiky a jejich tvorbu jistě není třeba představovat (Lince znáte i ze stránek časopisu a Hlávka se na nich ukáže co nevidět). Aktivní jsou ovšem i v jiných oblastech a patří tak k nepřehlédnutelným postavám fantastické scény. Mají toho tedy mnoho společného a v lecčem se jejich názory shodují. Stejně tak se ale v mnoha věcech rozcházejí. Bude tedy zajímavé sledovat, kde a v čem se shodnou či neshodnou v obsáhlé diskusi o současné situaci na českém trhu s fantastikou, kterou jsme pro její rozsah raději rozdělili do dvou článků. Čtenáři internetových stránek časopisu XB-1 pak mají šanci zapojit se a přijít s vlastními názory a postřehy, které budou jistě zajímavým doplňkem…

Míla Linc si pěstuje promyšlenou image „ostříleného“ autora historické fantasy.

Oba jste už renomovaní spisovatelé fantastiky, přesto vás stále ještě lze počítat mezi „nové tváře“. Čeho byste rádi dosáhli do budoucna? A čeho byste se raději vyvarovali?

JH: Ohledně budoucnosti nemám jiné ambice, než jsem měl vždycky: Psát tak dobře, aby se to čtenářům, ale také mně samotnému líbilo. Nenapadá mě nic víc, čeho bych chtěl dosáhnout. A čeho bych se chtěl vyvarovat? Za prvé asi „profesionalizace“, toho, aby se mi psaní stalo rutinou, byť třeba technicky dobře zvládnutou. Ve chvíli, kdy přestanu cítit „zápal“, bude to špatně, i když to třeba na výsledku nebude hned poznat. A za druhé šablon.  Psaní stejného typu příběhů pořád stejně, což vede zase k té „profesionalizaci“. Doufám, že budu mít pořád kuráž a chuť zkoušet něco nového. Naopak třeba některé literární soutěže by byly zajímavé, problém je spíš nedostatek času.

ML: Jsem snílek, takže budoucnost si plánuji skoro neustále. Po večerech si představuji, jaké by to bylo, kdybych byl slavným spisovatelem. Jak na mě skáčou fanynky, hází mi za výstřih peníze a tak dále. V rámci těchto představ jsem si stanovil několik „zlomových bodů“ – vydat knížku (splněno), napsat si JFK (splněno), dostat se do antologie Ondry Jireše (bere jen skutečné profíky nebo ty, kteří píší na jejich úrovni), vyhrát nějakou cenu jako je třeba Akademie (kdo by nechtěl vyhrávat, že?), stát se slavným a bohatým jako Kulhánek… Profesionalizace, jak píše Honza, se ani tak nebojím. Proč nedělat něco, co mě baví. Je to dřina, ale pořád raději vzpomínám na probdělé noci u psaní, abych stihl uzávěrku než na probdělé noci, abych stihl dodělat to, co jsem nestihl v regulérní práci. Bojím se jen toho, že jsem stále autor na rozhraní – ani profík, ani začátečník. Přestože bych pořád chtěl zkoušet soutěže, ale bojím se toho, že spousta lidí píše líp než já. Jako autor pěti vydaných knížek bych se cítil dost mizerně, kdyby mě nějaký „nedouk“ (míněno v kladném slova smyslu) v soutěži převálcoval.

Jsem snílek, takže budoucnost

si plánuji skoro neustále.

Když už se tedy bavíme o soutěžích, ve které z nich byste rádi triumfovali a proč právě v ní? A je tu vůbec soutěž, která by měla co dát i autorům, kteří už pravidelně knižně publikují? 

ML: Soutěže sleduji vcelku podrobně. Souvisí to s tím, že se snažím pomáhat začínajícím autorům (přestože mi chybí čas k tomu, abych to všechno stíhal tak, jak bych chtěl). Dokonce se snažím na svých stránkách i vytvořit jakýsi adresář všech soutěží. Účast a umístění v takové soutěži totiž dokáže otevřít dveře k dalšímu publikování – v časopisech i knižně. Každá soutěž má pak nějaká specifika, na která lze soutěžící připravit (byť třeba natolik obecná, jako že tady mají porotci rádi fantasy a onde klasickou sci-fi). Soutěže jsou tak stále jen jakýmsi filtrem, který ze zelenáčů vytváří autory – a pro autora publikujícího už podle mě nejsou tak zajímavé. Jednak si myslím, že kdyby se třeba Honza umístil výš než někdo, kdo nikdy nic nenapsal, asi mu to ego příliš nepolechtá… Pro nás, kteří píšeme, je soutěží samotné publikování. Komentáře a procenta na Legii, tabulky prodejů, ceny Akademie. Na víc už stejně nezbývá čas.

JH: Soutěže sleduji jen zběžně, spíš pouze ceny Akademie (lze-li ji pokládat za soutěž) a  Daidalos/Ikaros. Opravdu ale necítím potřebu lechtat si ego tím, že v nějaké soutěži porazím deset autorů, kterým vyšla první povídka. Asi by to nebylo ani úplně fér. Je škoda, že zde neexistuje (nebo o ní alespoň nevím) soutěž určená přímo pro „zkušenější autory“, která by byla dostatečně lákavá, aby do ní šli. A co se týče soutěže, kterou bych chtěl zkusit, mít dostatek času, celkem by mě lákal Daidalos. Ne ani tak pro výhru (i když trojka by byla hezké číslo), ale spíš, abych zjistil, zda ještě „udržím krok“ s převážně novými autory, kteří do XB-1 píší.

Každá soutěž má pak nějaká specifika,

na která lze soutěžící připravit.

Zdá se, že se shodneme na tom, že když už je tu v tomto směru něco zajímavého, jsou to snad jen ceny Akademie SFFH. Ty jsou ovšem snad po celou dobu své existence terčem místy velmi nevybíravé kritiky. Jaký názor máte na ceny Akademie SFFH v jejich historickém kontextu?

JH: Ta otázka mě staví do vratké pozice, protože jsem letos patřil k nominovaným, ale cenu nezískal. Bojím se, aby kritika Akademie nebyla vyložena jako projev emocí, přesto – domnívám se, že prestiž Akademie velmi trpí „politikařením“. Prakticky každoročně jsem byl okolo výsledků i nominací svědkem flamu připomínajícímu některá zasedání našeho parlamentu. Můj výsledný dojem z toho byl, že s touto bandou nechci mít nic společného, protože jde o jakýsi svérázný fanklub, který si jednou ročně rozdělí navzájem ceny u piva, poplácá se po rameni a jde domů – asi to zní drsně, ale je to tak. A nebyl jsem jediný, kdo měl podobný pocit. Musím ale  uznat, že většinu oceněných děl jsem pro nedostatek času nečetl nebo nečetl dost pozorně, abych mohl kritizovat samotné výsledky. Také se zdá, že po poslední reformě negativních ohlasů ubylo, a iniciátoři změn odvedli dobrou práci. Jinak ale souhlasím, že navzdory všemu je Akademie asi nejdůležitější alespoň z historického hlediska. K výkonům moderátorů se nemohu vyjadřovat, protože jsem na udílení cen nebyl, ovšem pokud se letos střílí jen do tohoto, pokládám to oproti předešlým letům za velký pokrok.

ML: Akademie, i přes všechny své problémy, je bohužel jedinou cenou tohoto druhu, kterou máme. Trpí tím, že scifistů je málo a všichni se znají. Letošní reformu považuji za dobu, co Akademii sleduji, za první pořádný úspěch. To, že hodnotí profíci z oboru (recenzenti a knihkupci) je dobře. V minulých letech se dalo u českých autorů vždy odhadnout, kdo zvítězí. Buď to byli kamarádi nebo „zasloužilí umělci“ nebo prostě někdo, kdo nebyl s Fandomem ve válce. A taková cena je s prominutím na prd, protože to pak vážně stačí poplácat se u piva po ramenou anebo to nazvat jako cenu kamarádů, a ne názvem Akademie, který vzbuzuje dojem vznešenosti a hlavně objektivnosti. A to, co chybí, je čtenářská cena. Na FF je Aeronautilus, ale tam jenom návštěvníci hlasují pro předem vybrané knihy a já ani nevím, podle jakého klíče. Čtenářská cena by tyhle vášně podle mě utišila.

Psal bych v každém případě, fakt, že se mé věci

vydávají je jen příjemný „bonus navíc“.

Nechme být soutěže a akademické půtky a věnujme se trhu. Jak se na současnou situaci na trhu díváte vy? Jaké šance skýtá začínajícím autorům a kam se podle vás v budoucnu posune?

ML: Je asi pravda, že když jsem začínal, tak jsem byl v situaci, kdy čeští autoři skoro nevycházeli. První povídka mi vyšla v prvních Drakobijcích, a díky téhle soutěži jsem se postupně probojovával dál. Kdybych tuhle šanci nedostal? Nevím, asi bych nezačal. Kdybych se s povídkou tehdejších kvalit pokoušel uspět dneska, asi by to také nedopadlo. Na druhou stranu vím, že začínající autoři mají pořád dost šancí někde uspět – díky workshopu, který pořádám v knihovně, vím hned o několika, kteří se probojovali na stránky časopisů nebo rovnou i knih. Současný stav je pro mě motivací psát co nejlíp. Věřím, že když budu spokojen sám se sebou, pak se mnou budou spokojení i čtenáři. Pokud je cíl čtenářské spokojenosti komercí, pak klidně budu komerčním autorem.

JH: Přiznám se, že já otázku publikování až tolik neřeším. Psaní je pro mě ten druh potřeby, bez které se neobejdu. Psal bych v každém případě, fakt, že se mé věci vydávají je jen příjemný „bonus navíc“. Souhlasím ale s tím, že začínající autoři dnes mají menší prostor než dřív a že přemíra knih nepřináší jen pozitiva. Komerční či nekomerční aspekty psaní nezkoumám. Píšu prostě, co mě baví a co se mi líbí. Ohledně budoucnosti trhu myslím, že nastane výraznější příklon směrem k vydávání čistě elektronických knih. Tady se možná otevře více šancí pro nové autory. No, a co mi chybí jako čtenáři? Asi víc science fiction. Mám rád dobrou fantasy, jsem velký fanoušek Stevena Eriksona, přesto se mi poslední dobou trochu stýská po pořádně napsaném kosmickém dobrodružství. Alespoň, že v Laser-books opět vydávají Star Trek… a mám vyhlédnuto pár povídkových sbírek.

Druhou část rozhovoru najdete zde.