Jsou komiksy, které budou oslovovat každou dorůstající generaci komiksových fanoušků a ta starší generace jim je bude nutit s tím, že se jedná o opravdové pecky a často přijdou na přetřes slova jako „legendární“, „nejlepší“ či „kult“. Tyto přívlastky zpravidla vznikají tehdy, když se spojí dvě a více všeobecně uznávaných veličin a výsledné dílo se podaří. A kolikráte je to tak, že se z nadějné hvězdy díky takto povedenému dílu stane pořádná stálice a všeobecně uznávaný pojem. Přesně takto vyšlo spojení tehdy nadějného kreslíře, který už měl za sebou dost úspěchů a zkušeností, Franka Millera a jednoho z nejznámějších a nejuznávanějších komiksových hrdinů Batmana.

Za velkou louží netvoří komiksy v renomovaných nakladatelstvích pouze jeden umělec, ale nad celým dílem zasedne skupina tvůrců, kde každý má své určené místo a předem vytyčenou práci. Pokud jsou hvězdy dobře nakloněny, tak se tento tým navzájem doplňuje a hecuje, což ve výsledku může vést ke kvalitně odvedené práci. Frank Miller si vybral zkušené spolupracovníky jako inkera Klause Jansona a koloristku Lynn Varleyovou. Tenhle spolek pak stál za vznikem jednoho z největších skvostů komiksové historie Batman: Návrat temného rytíře. Více o vzniku komiksu od původní myšlenky k výslednému produktu si pak můžete přečíst v předmluvě knihy sepsané samotným Frankem Millerem.

V osmdesátých letech začal americký mainstreamový komiks stagnovat, sice přicházely nové generace čtenářů, ale nedařilo se držet pozornost těch stávajících. Všichni superhrdinové byli stále stejně staří jinoši, kteří jen stěží mohli uspokojit nároky fanoušků, jimž na těle přibývaly letokruhy úměrným tempem. Zatímco jejich idoly z dětských let stále nestárly a jejich příběhy byly prvoplánově stále jen akční zábavou pro dorůstající, tak samotní fanoušci objevili v zrcadlech, že jim ubývá vlasů a přibývá vrásek. Zatímco jedni zůstávali stále stejní, ti druzí dospívali, stárli a mnohdy je už ty dobrodružné příběhy přestaly uspokojovat, protože v nich neviděli žádnou změnu. Vydavatelé samozřejmě dobře věděli, že trh stagnuje a nedaří se jim udržet si stávající čtenářskou klientelu. Něco viselo ve vzduchu a přišel čas s tím něco udělat.

Do tohoto neuspokojivého stavu přišel Frank Miller, kterému nakladatelství DC nabídlo jeden ze svých největších klenotů, Batmana, byť byl zčásti zaprášený a skomírající. A to se vším všudy, tedy byla mu nabídnuta nejen kresba, ale i tvorba scénáře. Ambiciózní Miller, zklamaný vlažným přijetím svého předchozího opusu Ronin, nabídku přijal. Nahrávku na smeč, která mu znenadání přistála nad raketou, využil s nebývalou precizností a míček vrátil jedním z nejtvrdších úderů komiksové historie. Nejenže přitáhnul zpět uvadající fanoušky, ale rovněž ukázal směr, kterým se posléze vydalo mnoho komiksových tvůrců. Jako mávnutím kouzelného proutku rozšířil obzory všem, kteří tvrdili, že omšelí superhrdinové nemají dospělým už co nabídnout. A stačilo k tomu tak málo, nechal do té doby nestárnoucího Bruce Waynea zestárnout, zcyničtět a zároveň chytnout druhý dech. Pokud se o některých stárnoucích mužích tvrdí, že chytili druhou mízu, tak proč by ji nemohl chytit i Batman, a to stylem sobě vlastním.

Deset let trvalo, než se nad Gothamem opět objevil světelný batarang. Deset let trvalo, než se Bruce Wayne prokousal svou osobní krizí a rovněž deset let trvalo, než si znova dodal chuť a odvahu, aby oblékl kostým svého alter ega. Jenže deset let je všeobecně dlouhá doba, za kterou se může spousty věcí změnit. Jiná je mládež, jiný je Gotham a jiný je taky Bruce Wayne. Nejde jen o to, že tělo stárne a mrštnost svalů už není to, co bývala, jde taky o to, že po tak dlouhé době zahálky už člověk uvažuje jinak.

Tohle je jen pár ingrediencí, které tým okolo Franka Millera namíchal do svého výbušného koktejlu. Jedním z faktorů, který nutí další a další generace dorůstajících komiksových fans číst tento příběh, je i to, že jeho tvůrci ve své době projevili spoustu vizionářských schopností. Nezměnil se jen Batman, ale i svět kolem něj, a to tak, že futuristická vize vytvořená v době vzniku díla se až nepříjemně blíží kruté realitě současnosti. Celá společnost je silně masírována médii, která vládnou všeobecnému mínění a mají moc, o které se ani v nejdivočejších snech nezdálo středověkým inkvizitorům a vysokým představitelům církve v křesťansky smýšlejících zemích. Dorůstající generace je tupým stádem, které poslušně následuje své vůdce, a to bez jakéhokoli projevu individualismu a lidskosti. Politici jsou loutkáři, kteří tahají za nitky dle svých potřeb, nikoli dle potřeb svých voličů. A zároveň jsou celebritami, kterým jde jen o vlastní profit propagovaný za pomoci všemocných médií. Lidskost došla na své dno, protože lidstvo už o ni ztratilo zájem. Společnost je prošpikována množstvím nejrůznějších mutantů, kteří moc inteligence nepobrali, ale myslí si, že ví jak prodat sami sebe.

Tohle všechno jsou noční můry, které Miller svému hrdinovi připravil. Nejen, že mu ani za mák nepomáhá, ale naopak mu s jízlivým úšklebkem hází klacky pod nohy. Možná mu jen chtěl vrátit to, že zatím co on od doby, kdy poprvé otevřel komiks s Batmanem, stárne každým rokem, ovšem jeho největší dětský hrdina byl stále tímtéž vymydleným boháčem, kterému nepřibývají vrásky, ani roky. Ať je to jak chce, všechny tyto faktory způsobily, že vzniklo dílo, které uznávají komiksoví fanoušci bez rozdílu věku a které se pravděpodobně bude ještě dlouho vyhřívat na vrcholu všech komiksových hitparád. Stejně jako Batman nemám rád umělé autority a snažím se rozlišit dobré od špatného. Nemám rád všeobecně uznávané hodnoty, které svou legendou častokráte pokulhávají za svým skutečným obsahem. Strašně rád bych napsal, že Návrat temného rytíře je sračka, která už dávno ztratila svůj lesk a žije jen z dávné slávy. Nechci, aby tahle recenze vyzněla jen jako laciné public relations a díkuvzdání za recenzní komiks, který normálně stojí osm kil. Jenže to, kurva, nejde! Tohle je jeden z nejlepších komiksů, co jsem kdy četl…

Frank Miller: Návrat temného rytíře

vázaná, obálka Frank Miller, překlad Viktor Janiš, 224 stran, 799 Kč