Před půl rokem nám nakladatelství Crew nadělilo úvodní svazek komiksového zpracování nejobsáhlejšího příběhu mistra temných slov Stephena Kinga – Temné věže. A ve stejný rok jsme si mohli pod vánočním stromkem rozbalit pokračování, které je kupodivu v mnoha ohledech odlišné… Zatímco Zrození pistolníka převážně vycházelo z pera samotného krále hororu, následující Dlouhá cesta domů mapuje dobrodružnou cestu mladých pistolníků, kterou v knižní předloze prakticky nenajdete. Jak tedy tvůrci komiksové adaptace obstáli bez bezpečností zálohy v podobě původního Kingova příběhu?

Předem je třeba říci, že tvůrčí tým zůstal ve stejné sestavě. Robin Furthová se jako specialistka na mytologii Temné věže, o níž se tvrdí, že se v této problematice vyzná více, než King sám, postarala o nástin děje. Scenárista Peter David nabídl poetické dialogy a dle knižního doslovu se často potýkal s výtkami zaoceánských fanoušků, reptajících, že právě jeho texty nevystihují osobnosti, jimž autor předlohy vdechl literární život. Zní to jako hledání chyb za každou cenu, vždyť sám Stephen King nad vznikem komiksu dohlížel a žádný takový problém zřejmě neshledal. O vizuální zpracování se opět podělili výtvarník Jae Lee se svou charakteristicky gotickou, naturalistickou kresbou, a kolorista Richard Isanove, který černobílou kresbu umně obohacuje barevnými tóny.

Dlouhá cesta domů poodkrývá další tahy na šachovnici Středosvěta. Sleduje Ka-tet (osudové společenství) po chmurném odchodu z Hambry, ale také dobrosrdečného, avšak prostoduchého chlapce Sheemieho. Rolanda se zmocnil vidoucí kámen, v němž musel přihlížet smrti své milované, a na hranici snění se musí postavit svým nepřátelům Martenovi i samotnému Karmínovému králi. Cuthbert a Alain se pokoušejí dostat z dosahu zbývajících Velkých lovců rakví a přitom s sebou jako přítěž vláčejí Rolandovo bezvládné tělo. Leckdy se však jejich cesta komplikuje díky Rolandovým částečným návratům k vědomí, kdy jako v pomatení smyslů útočí na své Ka-tet. Sheemieho dějová linka pak působí spíše jako deus ex machina. Od doby, kdy zabloudil do Doganu a nalezl podivného robota, díky kterému získal nadpřirozené schopnosti, musí být každému čtenáři jasné, že právě on má za úkol dostat Rolanda ze zajetí Merlinova grapefruitu…

Po výtvarné stránce se komiksu snad nedá nic vytknout. Karmínový král je správně děsivý, zobrazen je v podobě křížence muže a pavouka, protože, jak sám praví: kdyby stanul před Rolandem ve své pravé podobě, vytekl by mu mozek ušima. Komiks si drží stále stejný westernově temný tón, ovšem zamrzet může takřka banální děj. Jistě, astrální rovina ledacos osvětlí, jenže zbytek lze shrnout samotným názvem druhé knihy série. Klaďasové utíkají před záporáky – nějaká ta přestřelka – klišé s provazovým mostem nad roklí, napadení vlky, atd. Přitom, když si otevřete Zrození pistolníka, neubráníte se dojmu, že jste přímo zahrnuti nespočtem dějových kliček a množstvím postav. Přestože má první kniha o dobrou čtvrtinu stran navíc, což bezesporu hovoří v její prospěch, stále cítíte, že v ní šlo o mnohem víc a ve výsledku se prostě neubráníte jistému zklamání.

Znalci předlohy navíc v samotném závěru očekávají dějový zvrat, jenž čtenáře patřičně navnadí na další pokračování. Doufat v něj však budou marně, očekávaný, emočně skutečně silný zážitek, jenž lze přirovnat k Rolandově srdceryvné ztrátě milované, se bohužel překvapivě nedostavil… Dlouhá cesta domů tak i proto nedosahuje kvalit skvělého úvodního svazku, přesto přináší dostatek zábavy na několik večerů. Otázkou však zůstává, zda čtveřice talentovaných tvůrců dokáže překročit vlastní stín a pustí se v následujících svazcích do něčeho odvážnějšího. Počkat si na to budeme muset až do května tohoto roku, kdy nám nakladatelství Crew naservíruje třetí díl pod názvem Zrada.

Temná věž: Dlouhá cesta domů

scénáře Peter David, kresba Jae Lee

vázaná, překlad Linda Bartošková, 160 stran, 349 Kč

Související odkaz:

Z odvážného chlapce legendou… (recenze)