Dočkali jsme se Děsivých radostí! (recenze)
Některé sopky explodují po hodně dlouhé době. K takovému přírodnímu úkazu by se dalo přirovnat vydání komiksové knihy Michala Suchánka Děsivé radosti. Důvod je prostý, poprvé se u nás objevilo dílo, které je plnohodnotným mainstreamem, tak jak je chápán za oceánem, a autor strávil jeho tvorbou několik let. Tuzemští komiksoví tvůrci samozřejmě publikují s menším či větším ohlasem po celou dobu, ale rozsáhlejší dílo, které by mělo šanci uspět v zahraničí – to tady nebývá častým úkazem. Může za to především styl kresby, byť si autor jako námět pro svůj debut vybral tři povídky osvědčeného spisovatele Ondřeje Neffa. Komiks vydalo nakladatelství Crew, které o vydávání amerického mainstreamu už něco ví a podporou tohoto projektu vyjádřilo jasný názor na jeho kvalitu.
Ondřej Neff je hyperaktivní člověk, který je při představování skoro vždy častován přívlastkem spisovatel sci-fi. To je ovšem jen jeden ze střípků jeho četných aktivit, ačkoli se už i mezi širokou veřejností vžilo, že se jedná o jednoho z otců českého vědeckofantastického žánru. Přesto proslul především díky svým ostatním aktivitám i mimo žánr a ani v komiksu není nováčkem, vzpomeňme spolupráci s fenomenálním Kájou Saudkem na komiksu Arnal a dva dračí zuby. To, že po jeho tvorbě, potažmo jménu, sáhne současný mladý progresivní kreslíř holdující vědeckofantastickému žánru, se tak možná dalo očekávat, i tak jde ale o poměrně odvážný kousek.
Michal Suchánek ovšem Neffa do projektu jako scenáristu nepřizval, naopak vytvořil vlastní komiks na základě trojice jeho povídek. Příběh o tom, jak velmi dlouhý čas příprav tomu věnoval, jak mu došla šťáva při běhu na dlouhou trať, jak jeho přítelkyně zveřejnila ukázky na sociální síti Reddit a ohlasy fanoušků mu opětovně vlily energii do žil, aby nakonec vše zdárně připravil až ke zdárnému vydání, se objevuje snad v každé recenzi této knihy a legenda Suchánkovy adaptace Neffa tak získala na věhlasu. A nakonec proč ne? Právě podobné příběhy tvoří ten pravý marketing nutný k úspěchu.
Knihu otevírá adaptace Jitro pro strašnou radost s provokativním motivem zákazu pohlavního styku s mimozemšťany. Přitom všechny ty přísavky, otvory, chapadla… No, mnozí se zalíbením v netradičním kopulačním aktu se jednoduše nechají unést. A navíc zakázané ovoce, ke kterému přidejte chtíč, emoce, vzplanutí, lásku a máme zaděláno na společensky nepřijatelný průšvih. Suchánkova kresba celý příběh jednoznačně táhne leckdy i bez pomoci dialogů směrem k emočně vypjatému konci. Eroticko-politicko-emoční příběh z megapolis viditelně inspirované věčným deštěm smáčeným Blade Runnerem je tak více zdařilým rozjezdem.
Následující Nápad za všechny prachy bývá (i samotnými autory) označován za jakousi vatu mezi dvěma rozsáhlejšími povídkami, s čímž si dovolím nesouhlasit. Už jen proto, že jde o příběh s vyrovnanou kvalitou atmosféry, dialogů a tísnivého vyobrazení technologického útlaku. Trojice postav, jedna vesmírná kocábka, nekalé úmysly a skrytá hrozba, která dokáže narušit přátelskou pospolitost. Atmosféra jako stvořená pro Ripleyovou, což je koneckonců autorem předlohy přiznáno. Výsledkem je postupně gradující kraťas, jenž dokáže okouzlit a zároveň v sobě nese slušnou pointu, svého času fantastickými autory dosti opěvovanou.
Konec dobrý, všechno dobré je bezesporu vhodným názvem závěrečného příběhu. Objevuje se zde cestování časem jako jeden ze základních kamenů fantastiky a fotoreportér v roli toho, kdo dokáže zachytit čas. Obě ingredience jsou Ondřeji Neffovi více než blízké, a tak nepřekvapí, že na nich postavil svou povídku. Pokud by fotoreportér mohl bez omezení cestovat časem, kam by vedly jeho kroky? Které období dějin by zvěčnil? Paul Smeley se rozhodl svébytným stylem zdokumentovat jedno z nejtemnějších míst lidské historie – Osvětim. Jak jeho snaha probíhala, osvětluje v talk show atraktivní moderátorky Carly. V minulosti však udělal chybu, která se mu nakonec pořádně vymstí. Emotivní vyprávění, ve kterém budete mít nejprve oči jen pro moderátorku a na závěr vám zbydou jenom pro pláč.
Nový kabátek, který svou kresbou Michal Suchánek povídkám Ondřeje Neffa oblékl, je více než slušivý a nese se v duchu současných komiksových trendů. Ženy nepostrádají sex appeal a muži viditelné charakterové rysy od těch metrosexuálních jako u fotografa Paula, přes klasicky mužné jako má Armand v první povídce, až po drsně grázlovské jako u Byrona v Nápadu za všechny prachy. Pokud jste původní povídky nečetli, díky Neffovým komentářům u každé z nich vytušíte, kde se Michal Suchánek držel původní předlohy a kdy popustil uzdu vlastní fantazii. A jako další bonus dostanete Suchánkovy skici či jednu stranu z první verze poslední povídky. Navíc lze s klidem konstatovat, že i nakladatel odvedl dobrou práci a svým dílem přispěl k puncu světovosti Děsivých radostí.
Michal Suchánek jako by byl stvořen pro americký mainstreamový trh, nabízí se tak otázka, zda budeme svědky vyplnění příslovečného amerického snu. Dobrá ruka při výběru budoucího námětu či scénáře bude jedním z hlavních faktorů autorova případného postupu. Tuzemský trh je jen jedním z malých potůčků, které se vlévají do dravé řeky současné komiksové tvorby, jejíž slepé rameno je plné utonulých promrhaných talentů. Sice příhodně končíme u přírodních živlů, kterými jsem tuhle recenzi začínal, ale dovolím si ještě chvilku pokračovat. Po delší době totiž máme domácího autora, jenž si zaslouží péči a podporu fanoušků, neboť svým debutem ukázal nezpochybnitelný talent. Bylo by potřeba žhnoucí jiskru pořádně rozfoukat, aby se z ní zrodil jasný plamen a nevyhasl dříve, než dostane šanci ožehnout rozsáhlejší území.
Michal Suchánek: Děsivé radosti
brožovaná, obálka Michal Suchánek, 124 stran, 289 Kč
1 741 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora
Neodolal jsem, komiks jsem si pořídil a narozdíl od protagonistů příběhů ničeho nelituji. Možná bych uvítal ve scénáři trochu pročištění, které by některé přechody učinilo uvěřitelnějšími (třeba moderátorka v Konec dobrý, všechno dobré by mohla rozehrát mnohem vypjatější vstup do finále).
Jinak komiksu prdlačku rozumím, zamrznul jsem někde u Eisnerova Spirita, takže mám nějakých 70 let skluz. I když jsou Děsivé radosti co do kompozice kreseb a designu prostředí a postav skvěle vypracované, těžko se potýkám s počítačovým kolorováním. Ale to je asi jen můj problém.