Z deníku otaku – část 12. – Wolf´s Rain a Last Exile
Postapokalyptická science fiction se rozvinula do tolika forem, že bychom se snadno mohli věnovat pouze jí a pozapomenout na další, které svými příběhy a světy animovanou fantastiku rovněž obohacují. Dalo by se říci, že co příběh, to originální autorská vize toho, jak by mohl svět vypadat po globální katastrofě. Společná je jistě určitá bezútěšnost či beznaděj, ovšem právě takové prostředí často dá vyniknout silnému příběhu. V dnešní části deníku zmíníme pouze jeden seriál, který nese prvky postapo, u druhého z představovaných už potom navštívíme zcela jinou planetu a seznámíme se s naprosto odlišným světem. Dvojice dnešních představovaných anime měla premiéru před více než deseti lety, ovšem komplexností prostředí a silou příběhů si získávají příznivce po celém světě i dnes. Představme si tedy Wolf´s Rain a Last Exile.
První z představovaných světů stvořil Keiko Nobumoto a svou složitostí si v ničem nezadá s mnohem rozsáhlejšími opusy. Jak už název napovídá, důležitou roli v anime Wolf´s Rain (2003) hrají vlci. Nejedná se ovšem o klasický příběh s motivy vlkodlaků, jedná se o postapokalyptické anime, kde jsou vlci součástí mytologie a s lidmi jsou spojeni víc, než se na první pohled zdá. Podle legend svět dokonce stvořili. Lidé, kteří z nich vzešli, začali později vlky pronásledovat, až se zdálo, že byli vyhubeni. Ovšem stejně jako lidé, se vyvinuli i vlci. Nevymřeli, ale aby přežili, naučili se na sebe brát lidskou podobu. Ve světě, kde vládnoucí vrstva kombinuje technologie s alchymií, je v jedné z laboratoří stvořena dívka z měsíční květiny a přiláká pozornost vlků, kteří věří, že jim ukáže cestu k Ráji.
V produkci studia Bones tak pod režijní taktovkou Tensai Okamury vznikl skutečně zajímavý příběh podkreslený nezapomenutelnou a oceňovanou hudbou hudební skladatelky Yoko Kanno, který měl premiéru v roce 2003 a byl později adaptován i do manga podoby. Seriál samotný byl uveden po celém světě, poslední čtyři epizody ovšem byly vydány jako OVA (original video animation) na DVD. I když se zdá, že je zde mnoho netradičních prvků, seriál samotný je k ne-japonskému diváku vstřícný a mohli bychom i napsat, že svou stavbou a mytologií také vcelku srozumitelný. Díky tomu získal oblibu po celém světě. I přes datum premiéry úvodního dílu je třeba připomenout, že tento anime počin kategorie seinen neztratil nic ze své síly, a pokud se s ním budete chtít seznámit, připravte si k závěrečným OVA dílům štědrou dávku kapesníků.
Ve stejném roce měl premiéru rovněž seriál z fiktivního světa Prester studia Gonzo Last Exile (od 2003). Pokud se v případě WR jednalo o vykreslení postapokalyptického světa, který známe, Prester je planeta (či realita), která byla cele vytvořena tvůrci pod režijním vedením Koichi Chigiry a jejímž ústředním prvkem je konflikt dvou národů. Svět Prester není okouzlující jen animací a příběhem, ale i silnou přítomností prvků steampunku a dieselpunku. Oba národy dělí nejen válečný konflikt, ale i gigantická bouře, přes kterou nelze proletět. Na veškeré dění včetně bitev Anatoreyců s Disithany, které probíhají především na nebi za pomocí rozměrných vzducholodí, dohlíží neutrální třetí skupina, organizovaná Gilda.
Anime je příběhem dvojice mladých leteckých kurýrů, jejichž otcové zahynuli při pokusu proletět bouří. Přestože se rozhodnou, že budou pokračovat ve stopách svých otců, dostávají se do vleku událostí i válečného konfliktu. Last Exile byl překvapivě úspěšný i v anglosaském světě, a tak na sebe další pokračování nenechalo dlouho čekat. V roce 2011 začala vycházet i stejnojmenná manga a v letošním roce měl premiéru také celovečerní film Last Exile – Fam, The Silver Wing – Over the Wishes (2016), který spojuje některé záběry z anime s nově dotáčenými. Oznámen byl i záměr natočit filmovou adaptaci s živými herci, ovšem prozatím bylo od tohoto projektu upuštěno. Nezbývá než počkat, jak se vyvinou složitá licenční jednání a shánění dostatečných finančních zdrojů.
1 519 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora
Wolf´s Rain je jedno z mých nejoblíbenějších anime. Děj nikam nespěchá, občas se zdá, že se trochu vleče, jenže je tak příjemně odvyprávěný, že mě ten postapokalyptický svět nakonec pohltil. Postavy napsané do hloubky, mytologie vlků, šedivý, umírající svět, nádherná hudba geniální Jóko Kanno. A to finále? Uf… tenkrát mi vážně vyrazilo dech. Doporučuji všem 🙂
O Last Exile jsem do teď nevěděl. Díky ta tip. Vypadá to pěkně.