Poté, co jsme se ohlédli za minulými ročníky udělování cen Japan Academy Awards, jež jsou ekvivalentem amerických Oscarů, a co jsme připomněli zajímavě se rozrůstající festival anime, kde se pravidelně udělují Tokyo Anime Awards, se opět vrátíme k představování jednotlivých seriálů a příběhů. V dnešní části deníku otaku se tematicky přesuneme do pochmurného kyberpunkového světa, kde životy hlavních hrdinů pomalu plynou v pocitech beznaděje a bezvýchodnosti, a seznámíme se i s postavami, které zažívají hrůzné a paranormální události ve zdánlivě normálním světě současnosti. Důvodem, proč tyto dva anime seriály zmíníme, je nejen jejích kvalitní příběh a způsob vyprávění, ale také to, že se v rámci žánrových a anime pravidel vymykají běžné normě a překvapují předkládanými tématy i popisovaným dějem.

Temný a bezútěšný svět budoucnosti, v němž se lidská společnost řídí podle zcela jiných pravidel, než na jaká jsme zvyklí, popisuje Texhnolyze (2003). Dystopický svět města Lux vzešel z pera scenáristy Chiaki J. Konaky a vznikl v režii Hiroshi Hamasaki a v produkci zkušeného anime producenta Yasuyuki Uedy, jenž proslul rovněž dalšími kyberpunkovými projekty. Nejedná se tedy o adaptaci mangy, ale o původní příběh. I když má seriál mnoho zajímavých postav, za hlavního hrdinu bychom mohli označit mladíka Ichise, profesionálního bojovníka, který se probouzí zmrzačený v podsvětí města. Přestože je okolní svět nastaven vůči takovým lidem nepřátelsky a nevlídně, Ichise se nevzdává naděje a snaží se vybojovat si svůj život zpět.

Na cestě podsvětím rozkládající se metropole potkává množství zajímavých hrdinů i příběhů, které diváka pomáhají vtáhnout do pochmurné atmosféry skvěle vykonstruovaného dystopického světa. Autorem kresby je Yoshitoshi Abe, jenž detailní prací vdechl seriálu značný kus životnosti, převážně elektronickou hudbu potom složil Hajime Mizoguchi. Studio Madhouse natočilo pouze jedinou sezónu, ovšem s postupem času se ukazuje, že ačkoliv seriál není pro každého, rozhodně v sobě nese více nadčasových sdělení než běžná anime produkce. Střet světa, jenž se zaměřuje na vylepšování lidských těl pomocí techniky, a světa fanatiků, kteří odmítají vše s tím spojené, je sám o sobě natolik přitažlivým, že se nad ním lze hluboce zamýšlet. Patříte-li tedy mezi fanoušky dystopie a kyberpunku, nenechte si tohoto předchůdce Ergo Proxy ujít.

Temný svět představuje v režii Ryútaró Nakamury i druhý z představovaných seriálů Shinreigari: Ghost Hound (Ghost Hound, 2007), ovšem zcela odlišným způsobem. Více než vnější okolnosti a prostředí tu nese hlavní význam vnitřní svět hrdinů a hororová atmosféra paranormálních jevů. Stejně jako předchozí anime, i svět Ghost Hound byl vytvořen – na motivy Masamune Shirowa (pseudonym autora mang Masamone Ota, tvůrce legendárního Ghost in the Shell) – skvělým scenáristou Chiaki J. Konakou, což je nejen zárukou výborné linie příběhu, ale především detailně propracované psychologie postav. A právě psychologie v tomto hororově laděném počinu hraje skutečně významnou roli.

Tři chlapci, studenti střední školy, kteří prošli v dětství traumatickým zážitkem, díky němuž jsou vůči světu citlivější než ostatní, si všimnou podivných a nevysvětlitelných událostí, které se v jejich malém městečku dějí, a rozhodnou se odhalit jejich původce. Brzy se dostanou do střetu s jiným světem, se světem duchů, jenž se snaží ovládnout ten náš. Anime, které produkovalo studio Production I.G, zve diváky prostřednictvím duchů nejen do světa fantazie, ale i do hlubin psychologie postav, podvědomí, pozměněného vnímání reality i záhad naší vlastní duše. Může se stát, že se v ději na čas ztratíte, ovšem pokud vytrváte, autoři vás odmění skutečně silným zážitkem.