Otaku. Slovo, kterým je v japonštině označen někdo se specifickým koníčkem, někdo, jehož záliba se stala posedlostí. Původ samotného slova otaku ale není vůbec znám. První užití se datuje do osmdesátých let minulého století. Použil jej Akio Nakamori v sérii Vyšetřování Otaku poté, co si všiml, že je toto označení používáno mezi počítačovými nadšenci. Ovšem odkud se jeho současné užití vzalo, není zdaleka tak jasné. Existují názory, že se termín objevil mezi diváky anime Super Dimension Fortress Macross (hlavní hrdina této série takto oslovoval ostatní postavy, což fanoušci přijali za své) nebo že se původně jedná o slovo, jímž byli označováni čtenáři sci-fi autorky Motoko Arai. A i když v Japonsku vinou sériového vraha Cutomu Mijazakiho získalo toto oslovení negativní nádech, svět jej s nástupem a rychle rostoucí oblíbeností anime přijal. Přestože je to původně termín označující i hráče počítačových her, u nás i ve světě se tímto slovem označují především fanoušci anime a mangy.

Japonští tvůrci začali natáčet krátké animované příběhy už na počátku dvacátého století. Vzhledem k tomu, že hraný film nemá v Japonsku takovou tradici a dokonce ani podporu, velice brzy se toto odvětví rozvinulo do veliké šíře. V sedmdesátých letech minulého století se anime a manga rozvětvily do mnoha žánrů, subžánrů i kategorií podle cílových skupin a zaplavily nejen japonský trh, ale i trh v Asii a za oceánem. Oblibu si získaly skutečně rychle po celém světě. I když je jejich množství značné a obsahuje nesmírně pestrou paletu uměleckých stylů, můžeme přece jen uvést několik charakteristických rysů, jimiž jsou typické veliké kulaté oči, propracovaná hudba a hudební kulisy nebo stylizované postavy. Nezřídka také příběhy obsahují složité a hlubší dějové linie, které nejsou na první pohled zřejmé. Deníky otaku si kladou za úkol seznámit čtenáře nejen s anime, které už byly jako příběhy uzavřeny, ale i s těmi, jejichž konce ještě neznáme, ale i tak stojí za zhlédnutí.

Prvním anime, které v rámci deníku otaku zmíním, je Hagane no renkinjutsushi (Fullmetal alchemist). Vznikl na motivy stejnojmenné mangy a od roku 2003 si získává stále větší popularitu. Patří mezi zástupce kategorie šónen, tedy kategorie určené dospívajícím chlapcům. Na rozdíl od ostatních sérií, které cílí na podobné publikum, tu ovšem nenalezneme jen množství efektů a bojových scén, ale také silný příběh a ústřední dějovou linii. Hlavními hrdiny jsou dva bratři, Edward a Alphons. Po matčině úmrtí se ji rozhodnou přivést zpět k životu s pomocí alchymie. Pravidla této mocné vědy jsou ale neúprosná. „Nelze něco získat, aniž byste něco obětovali. Abyste něco získali, musíte dát něco stejné hodnoty. To je princip rovného obchodu v alchymii…“ Při neúspěšném pokusu ztrácí jeden z bratrů tělo a jeho duše je uchycena na staré brnění, druhý přijde o ruku a o nohu. Společně se zařeknou, že získají svá těla zpět za pomoci kamene mudrců, ovšem získat ho se zdá takřka nemožné. Samotné anime rozhodně není pro slabší povahy, celkové vyznění je opravdu syrové a temné, rozhodně neočekávejte optimistický příběh. Pod anime Fullmetal alchemist jsou podepsána čtyři režisérská jména Šingo Kaneko, Tomoki Kjóda, Seidži Mizušima a Kazuja Murata, v současné době je možné zhlédnout dvě anime série a dva celovečerní snímky. O fenomenálním a zaslouženém úspěchu hovoří nejen široká základna fanoušků, ale i ocenění, která tvůrci získali. Fullmetal Alchemist je propracovaným fenoménem, který je pro fanouška anime – otaku – takřka povinností. Je ovšem rovněž výbornou volbou pro ty, kteří by rádi poznali anime v co nejkvalitnější a nejpropracovanější podobě.