Americká lékařka Kate při několikatýdenní výpomoci v nemocnici v porevoluční Bukurešti narazí na dítě s podivnou nemocí podobnou AIDS. Jako lék malému Joshuovi zabírají pravidelné transfuze krve. Opuštěných dětí jsou v Rumunsku vinou státní politiky na podporu porodnosti plné sirotčince. Zvlášť o nemocné děti nemá nikdo zájem. Hematoložka Kate si je vědoma, že s daleko lepším lékařským vybavením doma v Coloradu v Centru pro kontrolu nemocí (CKN) by mohl mít sedmiměsíční Joshua větší šanci k přežití. Přestože adopce probíhají v úplatky a korupcí prolezlé zemi hlavně načerno, po pobídce od amerického kněze Mikea se podaří Kate miminko legálně adoptovat, a přes nějaké překážky i odvézt domů. Dan Simmons v mrazivém příběhu z Rumunska podává lékařské vysvětlení vampyrismu.

Tým specialistů CKN odhalí v Joshuově těle neznámý orgán v žaludku, který vstřebává přijatou krev a umožnuje nejen regeneraci jeho těla, ale především jej zachraňuje před jistou smrtí kvůli vrozené poruše imunitního systému. Před Kate se tak otvírá nejen cesta k tajemství léčby AIDS či rakoviny, ale především se v ní rozpuknou mateřské city, s nimiž už ani v 38 letech nepočítala. Její štěstí však nemá dlouhého trvání – jedné osudné noci jsou laboratoře se vším výzkumem zničeny, malý Joshua unesen a pár Katiných přátel přijde o život. Kate se vydává na nebezpečnou výpravu po Rumunsku, na níž bude muset čelit nejen cikánským pašerákům, tajné službě, ale především až do nejvyšších kruhů zasahujícím chapadlům strigojské mafie. A bohužel si není jistá ani loajalitou svého průvodce – kněze Mikea, veterána z Vietnamu s podivnými styky, ani přátelstvím mladého lékaře a tlumočníka Luciana.

Americký autor Dan Simmons po cenami ověnčeném hororu Hladové hry napsal další upírský příběh. Tentokrát se však nezaměřil na upíry „psychické“, ale na genetickou poruchou postižené lidi nucené žít z lidské krve. Jako amatér těžko můžu posoudit reálnost autorem předloženého odůvodnění vampyrismu i možnost jeho využití pro medicinské účely, ale přes spoustu odborných termínů se autor snaží vše podat tak, aby se v tom i laik jakžtakž orientoval. Dan Simmons nám ve svém románu především však přichystal napínavý thriller, který jen tak snadno neodložíme, přestože tušíme kdo, co a proč.

Krom hlavní dějové linie je román také exkurzí do postkomunistického Rumunska, poněkud mrazivým výletem po nacistická vězení připomínajících sirotčincích, ukázkou úděsných hygienických podmínek, ve kterých jsou drženy malé děti, o něž nemá nikdo zájem a z nichž je velké procento nakaženo AIDS. Autor se dle doslovu byl v Rumunsku po revoluci podívat, těžko ovšem mohu posoudit, do jaké míry reálné či vymyšlené jeho popisy jsou – čtvrtina populace napojena na státní tajnou službu, nevytápěné byty, policisté se samopaly, absolutní nezájem o ekologii atd. Autor v závěru přiznává studium materiálů o životě Vlada Draculy – jednoho z průvodců příběhu. Vzpomínkové výlety do jeho minulosti nenarušují spád příběhu, naopak jsou podány natolik poutavě a s dostatečnou provázaností na současnost, že je radost se do nich začíst.

Dan Simmons v Dětech noci stvořil ucelený hororový příběh, do nějž krom napětí, akce, poznatků z historie i z medicíny přidal i pár východoevropských vtipů, o to bližší nám Čechům kniha je. Ač jsem to z prvotního vyznění příběhu a charakterů postav nečekala, vyprávění protkal také romantickou linkou. Co mě jen trochu zamrzelo a co je tedy mou jedinou výtkou k jinak úžasnému dílu, byl závěr – příliš nadějný na tak temně laděný až depresivní příběh.

Doporučuji všem, bez rozdílu pohlaví a věku (teda krom malých dětí).

Renata Heitelová. Recenze byla převzata ze serveru Děti noci.