Pro začátek si ujasněme jméno hlavní hrdinky. Jako první se samozřejmě nabízí Captain Marvel, jenže moderní superhrdinské originy chodí kolem zjevných označení jako kolem horké kaše a nejinak je tomu i v případě tohoto slovního spojení, ve filmu v podstatě nevyužitého. Druhá v pořadí je Carol, hezké jméno, ale hrdinka si k němu musí značnou část filmu probojovávat cestu. Takže zbývá už jen Versová – mimozemská bojovnice s modrou krví v žilách, která si při bojových akcích dělá z vlasů číro a nikdo se nad tím ani na okamžik nepozastaví. Jedna postava, tři různá jména, jednadvacátý vstup do marvelovského filmového univerza, první se superhrdinkou v hlavní roli a především očekávání rekordních kinovýdělků. To všechno je Captain Marvel…

Stížnosti na únavnost MCU přicházejí s každým dalším filmem zasazeným do tohoto světa. Je to už vcelku ohraná písnička. Fanoušci se nerozdělují na žádné tábory, jen se každou chvíli ozve někdo, kdo si přeje daleko temnější / osudovější / drsnější / chytřejší / komplikovanější, zkrátka po všech stránkách lepší film, než na který takřka z povinnosti právě zašel do kina. Raději ještě jednou připomenu číslovku zmíněnou v úvodu: 21! To je úctyhodná série filmů následovaná vždy dostatečným, častěji však výrazným až úžasným vzepětím divácké přízně. Nikdo jiný takový recept na úspěch zatím nenašel. DC poznalo jen mrzení, než přišlo s novým modelem, u něhož méně znamená více. Hvězdné války nás po Vánocích na nějakou dobu opustí a my se můžeme jen dohadovat, zda nás opustí na dlouho nebo na hodně dlouho. A Dark Universe nechme raději spát v temnotách. Přitom se to podle Marvelu zdá být tak jednoduché. Stačí každý rok vypustit do kin pár zručně natočených a obsazených filmů až po okraj naplněných speciálními efekty nebo hlavním hrdinou, jehož etnická či genderová příslušnost dokáže nalákat dosud opomíjenou, a přesto početnou skupinu diváků.

O výjimečnosti filmu Captain Marvel díky svěření vůdčí role do rukou ženy (částečně i na režisérském postu) se nemá smysl příliš rozepisovat. Vzhledem k tomu, že letos ještě nedorazí druhá Wonder Woman, bude jen logické, když se film v tomto směru dočká hysterického přijetí a příští rok nějaké té oskarové nominace. Zajímavější je tentokrát zvolený žánr. Speciální jednotka mimozemských vojáků bojuje proti jiným mimozemšťanům, kteří mají v základu nevzhledné zelené obličeje, ale naštěstí jsou schopni se transformovat do podoby jakéhokoli živého tvora. Úvod kdesi ve vesmíru, následný přesun na Zemi doprovázený údivem pozemšťanů, co se to tu děje, mimozemské rasy v divných maskách, zápas o technologie a komorní intergalaktický konflikt, to vše připomíná při troše fantazie epizody nebo filmy ze světa Star Treku. Páska s Prvním kontaktem se scenáristům při hledání námětu zřejmě zasekla ve videopřehrávači. Do jisté míry je tento dojem umocněný skutečností, že Versová přilétnuvší na Zemi nevládne kromě vcelku nevinného vystřelování fotonových paprsků žádnou další superhrdinskou manýrou.

Samotné zrození superhrdin(k)y je předmětem až pozdější fáze filmu, kterou bych se naopak nebál připodobnit k finálnímu rozletu Donnerova Supermana z roku 1978. Tedy žádné ohledy na to, co je možné, co není a zda to všechno snad nepůsobí směšně. Uvolněte se prosím, tento film není podle skutečných událostí a bujaře to dává na odiv. Na druhou stranu je vyprávění přeskakující mezi aktuálním děním a záblesky minulosti velice přehledné, dějově zahuštěné (postavy toho během dvou hodin stihnou opravdu hodně), ale přitom nijak uspěchané. A když se děj dosud střídající akci s prostorovými přesuny přece jen zastaví, jedná se o okamžik nutný k tomu, aby se hrdinka konečně proměnila do svého nového já.

Captain Marvel je tedy science fiction s komiksovou příchutí. Jenže navíc, a to je ze všeho možná vůbec nejdůležitější, je prostoupena atmosférou devadesátek, které se připomínají vedle soundtracku i z dnešního pohledu bizarními scénkami, jimž se diváci určitého věku místo výbuchu smíchu spíše chápavě usmějí. Dosud jsme byli svědky frontálního útoku osmdesátek vedeného seriálem Stranger Things pomocí walkmanů, BMX kol, videoherních automatů a dalších propriet, ale další dekáda už si také pomalu zaslouží své připomenutí. S příběhem z devadesátých let je spojené i zasazení filmu do marvelovského univerza, kde stojí na samém počátku jeho novodobých dějin a překvapivě dlouho jej divák vůbec nemusí vnímat. Po většinu času totiž sleduje fešnou Brie Larsonovou, kterak se snaží najít pravdu společně s omlazeným Samuelem L. Jacksonem. Nick Fury zde ještě nemá pásku přes oko a neoslňuje autoritou v koženém plášti. Tady je Nick Fury vcelku normálním poldou a spolu s Versovou tvoří kontrastní pár určený pro dnes už takřka obstarožní žánr buddy movies.

Velké finále teprve přijde a Captain Marvel v něm bude hrát jistě důležitou roli, přesto vyhlížím End Game s pocitem právě dojedeného kuřecího plátku s broskví a sýrem, kdy je žaludek zatížen vším možným a člověk je rád, že se vůbec zvedne od stolu. Captain Marvel by měl v gastronomii přes jisté megalomanství spíše formu salátu. Není to film temný, už vůbec ne osudový, nebo snad drsný, přehnaně chytrý či nějak zvlášť komplikovaný. Leckdo se může dokonce ohradit, že jeho zápletka je příliš průhledná. Také je to film až podezřele asexuální, hlavní roli mohla klidně dostat Melissa McCarthyová a ostatní postavy by to přešly stejně nevšímavě jako obsazení atraktivní blondýnky. Nakonec to ani není film, který by měl potřebu se k něčemu vyjadřovat. Naštěstí. Captain Marvel je ideálním materiálem pro kinosály (na televizní obrazovce k jeho zhlédnutí není téměř žádný důvod), kde digitální a akčně-humorná odlehčená jízda dostane požadovaný prostor. V tomto směru odvádí Marvel naprosto špičkovou práci.

Captain Marvel

USA, 2019, 124 min

režie Anna Bodenová, Ryan Fleck

scénář Anna Bodenová, Ryan Fleck, Geneva Robertson-Dworetová

hrají Brie Larsonová, Samuel L. Jackson, Jude Law, Ben Mendelsohn aj.