Pátým svazkem doposud nevysoké, ale dnes už po zásluze stabilní pozornosti se těšící edice Evropská space opera se stala antologie Capricorn 70, čítající povídky od devíti českých a jednoho slovenského autora. Přispěvateli se staly stálice současné space opery i autoři sci-fi prozatím dlouho nepíšící, či se tohoto subžánru dotýkající jen sporadicky. Editorského žezla se chopil sám nakladatel Robert Pilch a jeho přísným sítem prošli jen ti, kteří si to zasloužili. Robert Pilch je srdcař tělem i duší a tak i při výběru povídek do antologie použil jednoduchou rovnici – snažil se vyhledat texty, či autory, jejichž styl mu sedí a má ho rád, jak vysvětluje v předmluvě. A jelikož je příběhů deset, řekněme si pár slov o jednom každém z nich.

Role otvíráku ve sbírce se zhostila povídka Vrak Jana Hlávky. Pokud máte slabost pro staré, opuštěné a nepříliš vábnou minulostí oplývající lodě, příběh posádky Pijavice se vám bude zamlouvat. Chamtivostí hnaná parta profesionálních rozebíračů starých lodí si na palubě křižníku Mantichora zažije nejednu pernou chvilku a čtenáři, díky solidní gradaci napětí a uvěřitelné panice přeživších, se od textu těžko odtrhnou.

Povídka Petra Heteši Vesmír z druhé strany je jiskrnou historkou o nečekané úřední návštěvě. Heteša téměř zcela rezignuje na popisy a vše staví na úderných dialozích mezi posádkou stanice a esencí všeho zla – zvědavou bezpečnostní komisařkou ze Země. Autor bez problému převlékl obvyklý kyberpunkový hábit za skafandr a svým krátkým textem si zřejmě zajistil i pozornost čtenářů, kteří ho ještě neznají.

Odvrácená strana Julie Novákové je příběhem z planety, kde pořád sněží a kde je možné si během jedné důležité mise k záhadnému nálezu utřídit nejen názor na sebe, ale i pohled na člověka, o kterém si ten druhý myslí, že ho přece už dávno dobře zná. Příběh je komorní, intimní hra o dvou protagonistech a je důkazem, že velké bitvy o osud lidstva se nemusí odehrávat jen ve vesmírné prázdnotě za záblesků laserů a výbuchů kosmických lodí, ale i v pouhých dvou lidských duších.

Představte si situaci, kdy na Zemi dorazí vzkaz, že bude kolonizována. Ne hned, ale až za sto padesát let. To je zdvořilé a ohleduplné, že? Háček je v tom, že se odteď nebudou rodit žádné nové děti. Nikde. A tak se lidstvo proti této (ne)invazi přesto začne bránit. Příběh Jana Kotouče Ex Luna, annihilatio dosazuje do pozice odvážných duší spasitelů ryze ženskou posádku a tak, jak je u něj zvykem, nám poskytuje technicky přesnou a přesto zábavnou misi k Měsíci, kde leží původ všeho zla. I když jsou ženy hlavními hybatelkami děje, na nějakou hlubší charakterizaci postav moc prostoru nezbylo, a tak jim čtenář nemá nejen čas, ale ani prostor příliš fandit.

Titulní povídka Capricorn 70 Petry Neomillnerové je sice syntézou dvou starších textů, ale i tak plně funkční, byť si autorčin druh humoru zřejmě neosvojí každý. Ale ten, kdo ano, se neubrání hurónským výbuchům smíchu. Střelený příběh odehrávající se na dvou vesmírných stanicích v čele se šílenou Red a její bandou veselých psychopatů na cestě za pomstou je sžíravý jako sklo rozpouštějící se v kyselině sírové, vyprávění v přítomném čase a v ich formě z pozice otráveného dozorce na Capricornu napomáhá toku zběsilého textu. Na konci nezbyde než si povzdychnout, že se žánru Neomillnerová nevěnuje častěji, protože takové rázné rány na solar plexus by česká sci-fi potřebovala čas od času jako sůl.

Zvláštní potvůrky má Pavel Obluk rád, to víme už z jeho novel či románu. V povídce Prospektoři z Coranu nechá lidské bytosti nořit se do nebezpečných hlubin, ale ne cizí planety, případně vesmírných dálav. Fascinace blýskavými drahokamy neopustí lidstvo ani v budoucnosti a tak se dvojnožci neváhají nořit pro hezčí formu uhlíku i do mimozemských vnitřností. Klidné, téměř flegmatické vyprávění prospektora o jeho denním chlebíčku, občas okořeněné lehkým humorem plyne a vlastně jen tak mimochodem brnkne o revoluční poznatek, který je však vykoupen lidským životem. To vše pomáhá úmyslně civilní podobě povídky.

Sloužím vlasti, kurva! zvolá jedna z postav povídky Jaroslava Mosteckého. Text je pěkný chameleon, zprvu se tváří jako vězeňské drama, to když s hlavním hrdinou Tomem musíme trpět příkoří v U-lágru Happy Permon na planetě, která je plná nejen hodně otravného a nebezpečného hmyzu, ale taky velmi užitečné horniny a hlavně leží na skvělé pozici pro odvetný úder proti mimozemskému nepříteli. Pak se začnou šrouby utahovat, hmyzáci probouzet a najednou se drama změní ve speleologický thriller, kde jde Tomovi s jeho přáteli o život, aby pak povídka vygradovala ve vtipném a zcela nečekaném konci, jenž se však při zpětném pohledu jeví jako přísně logický. Téměř nepřetržité napětí a rázné, drsné dialogy dokreslují příběh člověka, který si nepřeje nic jiného, než prostě přežít, tak jako všichni kolem něj, ať už bachaři, muklové nebo předáci v dolech.

Jediný slovenský zástupce Anton Stiffel přesvědčuje o své kvalitě krátkou povídkou Cesta do hlubin UI mysli. Kříženec mezi kyberpunkem a space operou líčí cestu mladé, zvědavé a vynalézavé umělé inteligence, řídící vesmírnou loď. Autor svoji UI možná až moc polidšťuje, ale její cesta po zdokonalení není tak nepochopitelná. Nastolená hypotéza, že si svůj nový začátek odbyde úplně někdo jiný než křehké bytosti na bázi uhlíku, je navíc k lidskému pokolení svěže neuctivá.

Za vším hledej ženu, říká staré přísloví, ale co když najít onu ženu je pěkně těžký úkol? Své o tom vědí Nájezdníci Vladimíra Šlechty. Cesta tří dětí a jednoho dospělého na palubě stařičké lodi po opuštěných vesmírných stanicích s cílem najít kompatibilní genofond k rozředění toho svého není žádnou pohodovou road movie. Ani zdánlivě opuštěné stanice nejsou zrovna bezpečné, připočítejme si k tomu nevyhnutelný generační konflikt, rodovou válku a klacky pod nohama jsou na světě. Šlechta drží svůj standard, všechny čtyři postavy jsou dostatečně sympatické, abychom jim na jejich cestě fandili, děj napínavý a ani pozitivní závěr nepřistane jako pěst na oko.

Bez legrace, to nejlepší z celé antologie na vás čeká na posledních téměř sedmdesáti stranách. Zapomeňte na bitvu u Yavin. I na tu u Wolf 359. Zánik Dvanácti kolonií Kobolu? Nevýznamný lokální konflikt. Protože teprve teď se schyluje k té opravdové, finální, důležité, strašlivé bitvě. Poslední bitvě. Tak tedy: Před dávnými a dávnými časy, mezi třemi předalekými galaxemi… se nějaký Procházka, křestním Jiří, rozhodl, že napíše space operu nejoperovatější. V ní jedním šmahem ohlásí návrat do světa Hvězdných honáků a vysekne poklonu nejen pirátským filmům s Errolem Flynnem a Johnny Deppem, ale i starým námořním válečným filmům a postaví flotilu vesmírných pirátů proti flotile císařských křižníků. Tam kde pirátům chybí počty, převáží proti zkostnatělým stratégům fištrónem. Kapitán Jack Burroughs je sympatický cvok a jak on dýchá za svou posádku a kamarády ve flotile, oni dýchají za něj. Proti němu stojí ostřílený matador kontradmirál Kuwabara a jeho vojáci na strašlivých Trismarcích. Procházka je věrný svému stylu, hlášky a vtipné dialogy nad příběhem vlají jako polirunové plachty, a kolik najdete odkazů, tolikrát jste ve hře. Strašlivé zbraně střídají ještě strašlivější zbraně a nad vším bdí rudé oko Betelgeuze. Běsnivá hravost textu odkazuje do dob, kdy se space opera psala na efekt, pro hravost a ne jako sparingpartner nejnovějších vědeckých objevů. Poslední bitva je velký, nádherný a skvělý sci-fi spektákl, vytištěný na papíře.

Slova na závěr se chopil Jiří Popiolek a doufejme, že jeho optimistická slova o stabilním vzestupu tuzemské sci-fi nebudou chválou dne před večerem. Robert Pilch splnil v roli editora vše, co si předsevzal. Jím vybrané kousky jsou výborným průřezem ne sice všemi, ale deseti možnými tvářemi tuzemské space opery. A že obsahuje příběhy už dříve publikované, přepsané nebo úplně nové? Koho to zajímá? Capricorn 70 je zkrátka kvalitní a kompaktní subžánrovou sbírkou. Nezbývá než doufat, že v edici Evropská space opera nebude poslední, to už však záleží především na čtenářích.

Robert Pilch sest. Capricorn 70

brožovaná, obálka Jakub Javora a Lukáš Tuma, 464 stran, 328 Kč

Související články:

Přehlídka domácí space opery (ukázka)