Starý „dobrák“ John Constantine přežil evidentně těžké časy. A to nejen tak, že se dostal z vězení, ale taky zpátky na české knižní pulty. Od vydání posledního sešitu s tímto antihrdinou totiž uplynulo už šest dlouhých let. Kdo čekal, že se (především) po filmovém zpracování strhne opravdová hellblazermánie, tak se evidentně krutě mýlil. Film sice chtěli vidět všichni, ale reakce byly spíše rozpačité. Stejně tomu bylo i s vydáním dalšího komiksového sešitu. Ve vzduchu je cítit pořádné napětí a těžko říct, jak si nyní povede tenhle hajzlík v baloňáku dál. Nový komiks Dobré úmysly, vydaný nakladatelstvím Crew, pokračuje přesně tam, kde skončily předchozí Těžké časy. Samozřejmě i v sešitové posloupnosti původní komiksové řady, kterou za velkou louží vydává oceňované a oblíbené Vertigo, temnější alter ego nakladatelství DC Comics.

A kápněme si božskou (i když si při tomhle slově všichni slušní fandové temnoty odplivnou), tenhle sešit jednoduše není žádná hitparáda. Rozhodně je povinností pro všechny uctívače hellblazerovské řady, ale pochybuji, že naláká nové stoupence této kultovní sekty. Pro ty bude příběh bez předchozích znalostí a lásky k hlavnímu hrdinovi spíše fádní a tuctovou zábavou. Netvrdím, že zápletka z dílny jednoho z nejuznávanějších současných scenáristů Briana Azzarella je nějaký brak, ale na druhou stranu k jeho vrcholným opusům mu taky pár koňských délek zbývá. Spíše se navazuje na předchozí příběh a vysvětluje se pár událostí a rozplete se nějaké to zamotané klubíčko.

Celý děj je zasazený do hodně pošmourného zapadákova s pochybným jménem Whyllisz. Už příjezd do města připomíná hitchcockovskou atmosféru říznutou zlobou dětí, jež uctívají kukuřici. Ale pořád mi chybí pocit tahu na branku. Ti méně otrlí mohou mít mrazení v zátylku po celou dobu příběhu, ale zkušení playeři budou dříve či později zlehka znudění kýčovitostí a předvídatelností děje. Určitě se najde pár osvěžujících momentů, které působí jako občerstvovací stanice při dlouhé cyklotúře, ale z těch se nějaký majstrštyk jednoduše postavit nedá. Osobně mě baví výlety do Constantinovy punkové minulosti, odvážné video, které natočí John sjetý jako tři roky staré galusky nebo „šťavnatá americká broskvička“ Rose. Ale to je pořád trochu málo. Málo na hellblazerovský kult, málo na Azarellovu pověst.

Musím přiznat, že ani kresba, které se tentokráte zhostil Marcelo Frusin, mě nerajcuje víc než spodničky dam v post důchodovém věku. Oproti parádním obálkám Tima Bradstreeta působí trošku joudovsky. Frusin sice umí udržet atmosféru, kterou ponurý scénář navodí, ale nic víc nic míň. Jednoduše odvedená profesionální práce, ve které ovšem nenajdete žádný emoční závan nebo něco co by vám dalo cokoli víc než je nezbytně nutné. V některých scénách John spíše než zkurveného parchanta bez svědomí připomíná poručíka Colomba v době studií.

Aby bylo jasno, já JSEM fandou tohohle Anglána, který ze staré gentlemanské školy nepobral vůbec nic. Ale možná právě proto mi tenhle příběh příliš nevoní. Jasně, beru i fakt, že Azarello udělal sondu do Constantinovy duše, která je temnější než sto let starý inkoust, ale pořád mi přijde opravdu málo. Stejně jako mě coby tvář Johna Constantina nepřesvědčila jednopolohová poker face Keanu Reevese, stejně tak mě nepřesvědčil tenhle příběh. Nejprve přišly Těžké časy, teď tady máme Dobré úmysly a já tajně doufám v lepší zítřky. Protože rozhodně nechci, aby další připravovaný titul hellblazerovské řady, nazvaný „Zamrznutí“, dostál svému názvu doslova.

Galerie ukázek na stránkách Crwe.

Brian Azzarello & Marcelo Frusin: Hellblazer – Dobré úmysly

brožovaná, překlad Štěpán Kopřiva, obálka Tim Bradstreet, 140 stran, 349 Kč