Bird Box aneb Lidstvo v pasti (recenze)
Když na svět zaútočí nebezpečné entity, nastává globální chaos. Nikdo netuší, odkud se vzaly a co chtějí, stačí na ně však jen pohlédnout a člověk okamžitě propadne sebedestruktivnímu jednání. Civilizace jde velmi rychle do kytek a Malorie (Sandra Bullocková) zažívá katastrofu z první ruky. Zastihne ji v okamžiku, kdy se vrací se svou sestrou z nemocnice po kontrole dítěte, které čeká. Přispěním štěstěny se jí podaří najít ukryt v jednom domě. V novém světě, kde se lidé musí obejít beze zraku, se však skrývá mnohem víc nebezpečenství a přežít postapokalyptické inferno nebude snadné…
Komorní horor je žánrem, v němž se opakovaně setkáváme se spoustou šedi i prachbídnou kvalitou, ale občas nás tvůrci mile překvapí. Nedávno se to podařilo Tichému místu (2018, režie John Krasinski), které zabodovalo u diváků i kritiky. Právě s ním lze Bird Box (film natočený dle i česky vydaného románu V pasti od Joshe Malermana) srovnávat nejen díky podobnosti motivů (pohroma, která nutí lidi žít bez jednoho ze smyslů, téma rodiny a mateřství). Dánské režisérce Susanne Bierové se podařilo natočit obstojnou (byť schématickou) žánrovku, která netrpí vážnějšími přešlapy. Bird Box dokáže diváka napnout a přitom umně odvyprávět vztahové drama několika přeživších.
Děj poměrně nápaditě střídá dvě časové roviny: počátek zkázy, kdy těhotná Malorie žije se skupinkou cizinců, a pět let vzdálenou budoucnost, v níž pluje na člunu se dvěma malými dětmi po řece. První rovina zachycuje soužití přeživších a buduje strach z neznámého nebezpečí venku, druhá přináší thrillerový survival v přírodě s šátky na očích. Cíl Malorie na řece a její motivace se divák pozvolna dozvídá právě z minulosti, díky čemuž snímek konstantně udržuje divákovu zvědavost.
Přítomnost entity se projevuje poryvy větru, stíny, nervními zvuky a hlasy, které nabádají přeživší, aby si sundali pásky z očí. Navzdory atraktivitě kolem celé zkázy je však ústředním tématem samotná Malorie. Čím dřív divák pochopí, že se vše točí kolem ní (a ne bubáků), tím lépe. Hrdinka není kdovíjak sympatická (tvůrci si to však uvědomují), izoluje se od druhých a k mateřskému typu má hodně daleko. Aspekt dobrovolného odloučení od lidí se nejvýznamněji projevuje v komunikaci s dvojicí dětí, které oslovuje prostě jen Chlapec a Děvče. Malorie je vyobrazena jako tvrdá osoba, a i když její představitelku známe především z komedií, necitlivý projev v postapokalyptickém světě jí sedí. Na proměně jejího charakteru pak stojí nejdůležitější pasáže vyprávění. Snímku velmi prospívá i přítomnost Johna Malchoviche a Traventa Rhodese. Postavy jsou díky slepotě zranitelné a díky soustavnému ohrožení dokáže film zdařile navodit nervy drásající napětí. Ochuzeni nejsme ani o přiměřenou dávku násilí.
Je škoda, že přizpůsobování se pravidlům nového světa nemá víc prostoru a nebezpečí z rukou dalších lidí není dostatečně rozvinuto. Film se nevyhýbá sentimentu a dějově je prázdnější, než výchozí zápletka slibuje. Přesto jako celek nefunguje vůbec špatně. Tvůrci si pohlídali vysokou úroveň řemesla, herce i fázování. Neviděný nepřítel se stará o nepolevující napětí a znepokojivá hudba s mrazivou atmosférou o vtažení do příběhu. Ústřední motiv, užívající slepotu postav jako metaforu, je pak smysluplně zúročen v emocionálním finále. Ačkoli Bird Box výrazně nevyniká nad konkurencí a bere si od kolegů v žánru všechno možné, jako sympatická jednohubka s osobitým stylem bezpečně obstojí.
Bird Box
režie Susanne Bierová
scénář Eric Heisserer
hrají Sandra Bullocková, Trevante Rhodes, Sarah Paulsonová, John Malkovic ad.
Související článek:
(hlasů: 2, průměr: 4,00 z 5)
Kdo už to viděl, „Tiché místo“ bylo fakt blbost. Jediné plus ve filmu představovalo minimum titulků. Dobře, námět byl také zajímavý. Jinak jsem si při sledování uvědomovala, že já bych zemřela opravdu hodně rychle – při prvním záchvatu smíchu. A že jich bylo 🙂 .
Snad tohle takovou kýčovitostí trpět nebude, protože podobně ražené filmy mám poměrně ráda, vis třeba podobné:
https://www.csfd.cz/film/265952-perfect-sense/prehled/
https://www.csfd.cz/film/230114-slepota/prehled/
https://www.csfd.cz/film/268533-melancholia/prehled/
Všechny měly takovu tu zvláštní atmošku, která mi právě u „Tichého místa“ chyběla. A zdálo se, jako by o tu ani nešlo.
Tady by to mohla Sandra trochu pozvednout, doufám.
@Jana Dvořáčková: Blbost? Proč? Svět Tichého místa se plně podřizuje nápadu násilím vynuceného života v absolutním tichu. Jestli to někde úplně nelícuje a nemá logiku, je u takového žánrového filmu, který vytahuje do popředí úplně jiné atributy, druhořadé až nepodstatné. Ale to je jiná pohádka.
Bird Box nepřipomíná ani humanismem nasáklou Slepotu, ani podobenstvími přeplněnou Melancholii, nemá tu lepivou depresivní atmosféru naprostého zmaru. V jedné své linii je tradiční vymlacovačkou typu jeden musí z kola ven, v druhé zoufalou snahou udržet se nad hladinou (ono je to celé trošku složitější), ale když už je zapotřebí Bird Box atmosférou k něčemu připodobnit, nebál bych se příměru k počátkům Walking Dead.
Miroslav Štrobl: Já právě myslím, že to do toho konceptu vůbec nezapadá, jenomže nevím, jestli uvést příklady, abych nespojlovala. Pro mě ten námět „Tichého místa“ měl potenciál, ale film ho nesplnil, protože právě, jak píšete, to někde jakože skřípe. Pokud mám žít ve světě, kde jsou jiná pravidla, nějakým daným způsobem odlišná od toho, co znám, tak to skřípat nesmí – tedy pokud chci přežít.
Z filmu jsem měla dojem, že je možné udělat jakoukoli neskutečnou ptákovinu, neshodující se právě z fungováním nového světa – a „ono to nějak dopadne.“
U podobných námětů nespoléhám na náhody, protože v okamžiku, kdy se změní nějaká podstatná, do té doby platná věc, budou i náhody fungovat na jiném základu. Nemůžu vycházet z toho, co jsem znala do doby změny. Musím se přizpůsobit.
Zrovna koukám na „Bird box,“ u něhož mám pcoit, že funguje mnohem lépe. Dokonce chápu, proč se hlavní hrdinka chová tak, jak se chová. Ale ještě jsem nedokoukala.
Atmosférou mi to připomíná „Znamení.“
Možná jsou mé dojmy založené na nějaké představě toho, co by mě mohlo, nebo naopak nemohlo vyděsit.
Když má mít člověk z něčeho strach, buď ví, čeho a proč se bojí. Nebo si to nějak vysvětlí, zhmotní, k něčemu přiřadí.
Nebo ne a pak mu hrábne, nebo zemře – podle okolností.
Bird box se mi nakonec opravdu líbil mnohem, mnohem, tisíckrát více, než „Tiché místo.“ To byl opravdu scénáristický omyl.