Kickstarter už pomohl rozjet kdejaké projekty, a nejinak tomu bylo v roce 2016, kdy svou šanci dostala desková strategická hra Anachrony, jejíž hlavní lákadlo netkví v ničem menším než v cestování v čase. Ale ani samotné zasazení příběhu není o nic méně zajímavé – po devastujícím střetu Země s meteoritem se značně omezil lidský faktor na planetě, což zapříčinilo, že se pod povrch země zbylé torzo lidstva soustředilo do čtyř kast. Každá razí svou vlastní filozofii a individuální cestu životem. K setkání mezi aktéry dochází pouze na povrchu v Kapitolu – hlavním městu (a to pouze ve speciálních exo-oblecích), kde se právě zjeví cestovatelé časem z budoucnosti a varují před další katastrofou, jež se kvapem blíží. A co hůř, pouze jedna z cest, jediný národ může přežít. Který bude ten nejúspěšnější?

Hra Anachrony, kterou pro český trh připravilo Albi, dokáže vyrazit dech svými rozměry a množstvím komponentů, které uvnitř mamutí krabice naleznete. Samotné vymačkávání a třídění žetonů po rozpečetění krabice zabere klidně dvacet minut a jen o něco málo méně času si vyžádá příprava hry v plném počtu hráčů. Množství žetonů je nemalé, což bohužel znamená, že jednotlivé žetony spolu poněkud splývají a orientace v nich je po prvním čtení pravidel minimálně obtížná. O to víc pak zamrzí, že zredukování žetonů by snadno vyřešily figurky exoskeletů, které by zajistily přehlednost a jistě by přispěly i k větší vizuální atraktivnosti hry – ty jsou ovšem k dispozici pouze jako doplněk v rozšíření Exosuit Commanders, které jinak do hry nepřináší nic zásadního, a tak je škoda, že autoři Dávid Turczi, Viktor Peter a Richard Amann miniatury nezačlenili už do základu.

Jestli ale na zpracování můžeme naopak něco opravdu vyzdvihnout, budou to ilustrace herního plánu, desek hráčů i karet velitelů – nádherně totiž budují a podtrhují atmosféru dystopické budoucnosti a nedá se jim nic vytknout. Na jejich vytvoření se střídala celá plejáda umělců, kteří se ovšem mohli se stejným zanícením postarat i o další komponenty. Herní kostky už tak profesionálně bohužel nevypadají, působí příliš ikonicky a poněkud lacině.

Pravidla nejsou z jednodušších, tak se je nebudu snažit v tomto článku obsáhnout. Samotné hraní je ale založené na tradičním worker placementu, obohaceném o výše zmíněné cestováním v čase. Čtveřice hráčů (maximální počet), kteří se utkají v Anachrony, mohou využívat tuto výhodu naprosto dokonalým způsobem, ale je tu samo sebou háček. Pokud aktivnímu hráči chybí tolik potřebné suroviny, může si je nechat dopravit z budoucnosti, je to ovšem dvojsečné ostří. Jestli totiž hráč nezíská tytéž suroviny v příštím kole, nebude je mít pro své minulé já, a tak se dostane do časového paradoxu, který mu značně ztíží cestu k cíli.

Jedná se o euro hru, takže stěžejní je pro hráče získat nejvíc vítězných bodů tím, že buduje své město a najímá dělníky, kteří mu dovolují rozšířit svoje akce, a hlavně se vyhýbá časovým postihům. Přestože je úvodní část hry spíše klidná, změna přijde v době dopadu meteoritu. Následně jsou odměny za jednotlivá pole větší, po jejich využití však zanikají a ostatní hráči utřou nos. Esem v rukávu Anachrony je ovšem „singleplayer“ modul Chronobot. Ano, podobně jako u Scythe či Lord of Hellas je i zde hra pro jednoho hráče. A je to hra skutečně vychytaná a plnohodnotná. Překvapivé je, že ačkoli vašeho soupeře prakticky nahrazují jen hody kostkami, i tak se jedná o zážitek, který vůbec neztrácí na atraktivnosti a zaručí zábavu a zároveň zpocené čelo.

Největším problémem Anachrony není překvapivě její obtížnost. Ano, jak už bylo řečeno, pravidla nejsou z jednodušších a komponentů na stole je jako na kostele – osmdesát žetonů různých dělníků, přes sto plastových surovin a mnoho dalších. Nicméně po prvním hraní rychle zmizí veškeré nejasnosti a mušky. S každým dalším hraním se vyjasní i pravidla, která na papíru příliš smysl nedávala. Problém je překvapivě v době hraní, která se bohužel týká především čekání na tah dalšího hráče. V téměř každém kroku stojí hráč před těžkými logistickými problémy a rozhodnutími. Pokud tedy není někdo vyloženě „střelec“, snaží se nic neuspěchat a vytěžit ze svého tahu maximum.

Avizovaná doba hraní se jen málokdy vejde do nižší z vyznačených dob hraní. Při testování jsme se spíše dostali ke dvou hodinám. Jistě, je to dané i počtem hráčů, jenže Anachrony si nejvíc užijete v plném počtu. Rozhodně tak nejde o hru pro milovníky akčních deskovek, pokud se ale nebojíte složitějších pravidel ani čekání na tah spoluhráčů, budete nadšení, a to hlavně opěvovanými časovými paradoxy, které s hrou dovedou pěkně zahýbat. Kdo z vás má rád strategické myšlení a nebojí se výzev? Jste to vy?

Anachrony

Design hry: Dávid Turczi, Richard Amann, Viktor Peter

Výtvarné zpracování: Villő Farkas, László Fejes, Laslo Forgach,

Márton Gyula Kiss, Péter Meszlényi

Pro 1 až 4 hráčů od 15 let s dobou hraní nad 100 minut.