„Poslední zpráva komerční mezihvězdné lodi Nostromo. Ostatní členové posádky jsou mrtví. Loď i s nákladem zničena. Měla bych se dostat na hranici tak za šest týdnů. S trochou štěstí mě síť zachytí. Tady Ripleyová… poslední žijící člen posádky Nostromo.“

Zatáhněte rolety, osolte zvuk do sluchátek a nasaďte si bezpečnostní hnědé trenky. Hororový sci-fi odkaz Ridleyho Scotta se vrátil v novém herním kabátu pod názvem Alien: Isolation. Původní Vetřelec to měl na herní scéně poměrně těžké. Vývojářským studiům se konec konců mnohem více hodilo akčnější pojetí jeho nástupce Aliens vs Predator, kde mohla vetřelčí kyselina stříkat do všech stran a hráč měl k dispozici celý arzenál ničivých zbraní. Strach zde sice nechyběl, ale hrál až druhé housle. Alien: Isolation se však atmosférou nostalgicky vrací k původnímu Vetřelci z konce sedmdesátých let. A daří se mu to nadmíru dobře!

Amanda Ripleyová

Kdo trochu vidí do universa vetřelčí ságy, ví, že Ripleyová měla dceru. The Creative Assembly (Total War) sáhli právě po Amandě jakožto hlavní protagonistce jejich díla a dokázali svůj příběh napsat tak, aniž by s logikou filmu nějak drhnul. Navazuje přímo na Scottova Vetřelce a odehrává se patnáct let po zmizení těžařské lodi Nostromo. Amanda coby mladá inženýrka se těžko smiřuje s tím, že už nikdy nezjistí, co se její matce stalo. Jenže právě tehdy přichází zpráva, že se na stanici Sevastopol dostala černá skříňka z Nostroma. Amanda neváhá ani vteřinu a na odlehlý vesmírný kolos se vypravuje v doprovodu členů společnosti Weyland-Yutani. Skříňka však není to jediné, co se na Sevastopol dostalo… Vesmírný teror začíná.

To, čím Alien: Isolation zaujme už od prvních minut hraní, je celkový vzhled. Tvůrcům se podařilo navodit naprosto skvělou atmosféru. Fanoušci si zde budou lebedit v důvěrně známém prostředí, které jako by z oka vypadlo filmovému Vetřelci. Povedené sci-fi retro dýchá na hráče z každého pixelu. Množství blikajících světélek počítačů, kruhové průlezy, ventilační šachty, zelené obrazovky monitorů – to vše věrně připomíná původní předlohu. Graficky je hra na vysoké úrovni. Efekty dynamických stínů, poletující prach, oheň, pára i kouř v nejrůznějších podobách tady vypadají opravdu skvěle. Interiéry jsou detailní, pohledy do vesmíru temně magické. Díky spolupráci s 20th Century Fox je přítomen i originální soundtrack okořeněný o velmi strašidelné zvuky, skřípějící tóny i dramatickou hudbu, která vaši cestu ještě víc umocňuje. Příběh sám o sobě není špatný, ale zároveň nenabízí kdoví jakou originalitu. To ale nepovažuji za mínus, protože autorům šlo především o složení pocty původnímu snímku. Narazíte zde na nejeden styčný bod s filmem a Amanda zažije i několik podobných situací, kterými si prošla filmová Ripleyová. Společně s hrdinkou tak budete napětím zatínat zuby i vyděšeně křičet.

Utíkej. Schovej se. Přežij!

V Alien: Isolation si moc střílení neužijete. Jedná se o čistou hru na přežití plnou tichého plížení, zjednodušeně o hru na schovávanou. Autorský záměr je jasný: vtáhnout vás co nejvíce za obrazovku a právě to se novému Vetřelci daří na jedničku. Nechce lacině děsit, ale poskytnout vám hrůzyplný zážitek, při kterém vám bude běhat mráz po zádech. Ano, přiznám se, u této hry jsem se bál. Hodně jsem se bál! Je to zapříčiněno i Amandinou rolí. I když tahle holka není z cukru a matčiny geny se v ní nezapřou, přece jen má k neohroženému mariňákovi hodně daleko. Spoléhá se hlavně na nenápadnost, odlákávání nepřátel a technickou výbavu. Upřímně, jinak to v Isolation ani nejde. Střelných zbraní je málo a munice ještě méně. Revolver či brokovnice vám sice pomohou proti lidským nepřátelům, ale ani tak nebudete mít na růžích ustláno. Děsivé skřípání v šachtách vás neustále upozorňuje, že je krvelačný tvor nablízku. Audio je v tomto ohledu silným nástrojem a ze všech možných i nemožných zvuků budete mít po čase nervy v kýblu.

Sevastopol je rozlehlý vesmírný přístav, ale jak brzy zjistíte, zdejší kapacita obyvatel se v poslední době rapidně snížila. Kromě poblikávajících světel, strašidelných výtahů a prýštící elektřiny z přetržených drátů patří ke zdejšímu koloritu krvavé nápisy na zdech a tu tam nějaké ty zbytky méně šťastných jedinců. Prostředím hra připomíná herní SF horory Dead Space nebo starší System Shock. Co se na Sevastopolu stalo, odhalujete kousek po kousku ze zvukových nahrávek a mailové korespondence místních obyvatel. Zjistíte tak, že vetřelec není váš jediný problém. Cosi se děje i s místním počítačem APOLLO. Mnoho dveří a výtahů je nefunkčních, jiné jsou zablokovány nouzovými zámky. Přijde tak vhod hever. Počítačové terminály a další přístupy zase zdoláte pomocí hackovací mašinky a hravých miniher. Ruční řezačka vám zpřístupní nové cesty. Jste odkázáni jen na to, co naleznete, proto sbíráte každou věc, kterou můžete použít pro výrobu, např.: lékárničky, světlice nebo třeba sonické či kouřové bomby. Nakonec dojde i na detektor pohybu – známou hračku z filmových Vetřelců a také série Aliens vs Predator, kde však byla spíš ke škodě než užitku. Tady se bez pípátoru neobejdete a skutečně ho využijete k účelu, jemuž slouží. Ve vašich rukách se stává nejpraktičtější zbraní proti mnohem rychlejšímu a silnějšímu nepříteli.

Hra na kočku a myš

Na Sevastopolu rozhodně nejste sami. Amanda se setká s přeživšími jednotlivci i skupinkami. Většina z nich je nepřátelská, stanice je odříznutá od okolí a platí zde zákon silnějšího. S lidmi se lze vypořádat poměrně snadno – když se na to jde chytře. Také vás potrápí místní androidi, kteří jaksi zapomněli na Asimovovy zákony a s radostí vám omlátí hlavu o zeď. Ale skutečnou alfou a omegou hry je právě vetřelec. Ačkoli je jen jeden, s tím co máte k dispozici, ho zkrátka nelze zabít. Jakmile se vám dostane do ruky plamenomet, dokážete slizouna alespoň na čas odehnat. Ale paliva je nedostatek a xenomorf se své kořisti jen tak nevzdává. Proto vám nezbývá než utíkat, schovávat se pod stoly, ve skříních, pokradmu se přesouvat ventilačními šachtami a modlit se, aby vás ten prevít nevyčmuchal. Právě tahle hra na kočku a myš je tím, v čem Alien: Isolation vyniká. V případě vetřelce je hra nekompromisní. Jakmile vás zmerčí, máte zatraceně velký problém. Jakmile vás chytí, je konec. Nahrávání a jede se od poslední uložené pozice. Ty mají podobu terminálů rozmístěných napříč celým Sevastopolem.

I na střední obtížnost budete umírat a pravděpodobně dost často. Dokáže to otrávit, zvlášť když byl poslední úložný bod hodně daleko. Na druhou stranu je Isolation skutečnou výzvou a obtížností připomíná starší videohry, kde byl hráč za chyby tvrdě potrestán. Ne každému to však může vyhovovat. Protože si proti vetřelci konvenčním způsobem nepomůžete a většina konfrontací není naskriptovaná, vytváří hra skrze nepředvídatelnost vysokou úroveň nejistoty a hmatatelného strachu. V rámci obsahu plníte poměrně klasické úkoly, jako je např. hledání přístupových kódů, nahození elektřiny v poškozené oblasti nebo navázání komunikace s počítačovým systémem. Ačkoli hra není vždy uzavřená do úzkých koridorů a ve většině oblastí se můžete pohybovat relativně svobodně, skutečným pánem na Sevastopolu je právě vetřelec. Jeho inteligence přitom není vůbec špatná. Prolézá šachtami, štráduje si to po chodbách, čmuchá pod stoly a vy jen doufáte, že neuděláte nějakou pitomost, kterou ho k sobě přilákáte. Zatímco v jiných hrách slouží šachty jako dobrý úkryt, zde si pro vás přijde vetřelec i tam.

Verdikt

Alien: Isolation je přesně tou hrou, která dosud chyběla všem fanouškům původního Vetřelce. Tucty uslintaných xenomorfů a bandy namakaných vojáků s obrovskými puškami jsou pryč. Tvůrci nezapomněli, v jakých rukách slavný xenomorf vznikl. Bylo tomu tehdy, když se hrdinové plazili úzkými šachtami se skrovným světlem, neozbrojení a k smrti vyděšení. Kdy nervy drásající scény tvořil jen pohled na špatně osvětlenou trubku a kdy ta největší hrůza zůstávala povětšinou skryta oku diváka. A přesně takový je Alien: Isolation v porovnání se staršími hrami vetřelčího universa. Méně akční, ale zato prodchnut temnou atmosférou a mnohem děsivější. Skvělá kombinace estetiky prostředí, dobré hratelnosti a výborná práce s napětím. To jsou kvality, kvůli kterým mu těch pár chyb rádi odpustíte.