Jsou dny, kdy se zdá, že slunce zapadá o něco dřív. Třeba když dostanete do rukou knihu, která vás svými hororově laděnými povídkami vtáhne a pomalu, po kouskách začne nahlodávat vaši duši. Po otočení poslední strany pak zbyde jen prázdnota. Atmosférická, podmanivá a tíživá. Něco takového by se jistojistě dalo prohlásit o zneklidňující povídkové sbírce amerického autora Philipa Francassiho Hleď, prázdnota, která nedávno vyšla u mladého nakladatelství Gnóm! jako první počin nově vzniklé ediční řady Pulp robot. Osm povídek a jedna novela závěrem jsou zneklidňující směsicí moderně pojatého hororu, který se nebojí přiznat své kořeny. Philip Francassi je výborným vypravěčem, jemuž nečiní potíže vtáhnout čtenáře do nitra svých příběhů...

Nové vydání Planety opic pod hlavičkou nakladatelství Argo může příznivce fantastiky uvyklé na edici Fantastika překvapit střídmou grafikou a použitím filmové obálky. Ve skutečnosti jde o šestý svazek nedávno založené Filmové řady, v níž už vyšly kupříkladu romány Vyhoďme ho z kola ven od Kena Keseyho, Pianista od Władysława Szpilmana či Trainspotting od Irvina Welshe. Jak je vidět, Filmová řada se doposud vyhýbala fantastickému žánru, ale je jistě možné, že se k němu do budoucna ještě vrátí. Jde už o páté vydání slavné filmové předlohy francouzského spisovatele Pierra Boulleho, jenž ve světě proslul také jako autor románu Most přes řeku Kwai. V rámci Filmové řady román vychází spolu s několika filmovými fotografiemi a doslovem Marka Holana...

Pokud do nějakého tvůrce vkládají filmoví fanoušci naděje, když jde o natočení dynamické akční sci-fi, bude to pravděpodobně Neill Blomkamp. V kategorii celovečerních filmů má za sebou prozatím superúspěšný District 9 následovaný vlažně přijatým Elysiem a ještě o stupeň hůře hodnoceným Chappiem. Veškerá očekávání tak lze víceméně přisoudit neobyčejně silnému setrvačnému účinku prvního filmu. Nemalé nadšení vyvolal rovněž při oznámení dalšího dílu Vetřelce, které se po producentských veletočích převalilo k chystanému pokračování Robocopa. Jako protipól k velkým hollywoodským produkcím založil Blomkamp nezávislé studio Oats, s nímž si plní sen absolutní tvůrčí svobody…

Fantasy Tomáše Pospíšila vydanou pod názvem Rudý štít byste v běžné distribuci hledali marně, alespoň prozatím. Její tisk si autor zajistil vlastním přičiněním, přestože o skutečném „vydání“ nemůže být díky absenci ISBN vlastně ani řeč. Na stránkách projektu je příběh ve formě e-knihy dokonce volně dostupný. Autor však jako mnozí jiní neodolal touze vychutnat si reálnou tíhu vlastního díla v rukách a podělit se o něj s ostatními. Výsledek se kupodivu obešel bez vážnějších stylistických přešlapů a ke čtení nemusí čtenář sbírat odvahu moc dlouho, jak tomu u podobných publikací často bývá. Přesto je zde jasně znát, že si text neprošel mnohdy útrpnou a náročnou redakční cestou skrze klasické nakladatelství…

Doctor Who nám po vánočním televizním speciálu zregeneroval a tentokrát na sebe vzal netradiční ženskou podobu. Doposud vyzkoušel už dvanáct mužských tváří (třináct pokud počítáte Válečného) a jedna z nejvíce oblíbených byla desátá inkarnace, kterou ztvárnil známý britský herec David Tennant. Ten na televizních obrazovkách zraje jako víno, což nedávno dokázal v roli zabijáka Kilgrava z marvelácké Jessicy Jones. Na přetřes přichází právě proto, že nakladatelství Crew začalo vydávat komiksy z doktorova universa a kromě donedávna aktuální Dvanáctky se hodlá věnovat i oblíbené Desítce. Komiksová kniha Revoluce hrůzy je sestavena hned ze dvou příběhů a fanoušek se nestačí divit, jak dobře byla dodržena atmosféra, nadhled i charakter samotného Doktora.

Edice Star Trek jednoho dne rozrazila dveře nakladatelství Brokilon a začala se tam roztahovat. Hodlala využít poskytnuté šance a vydat co nejvíc titulů v co nejkratší době pro případ, že by ji odtamtud někdo záhy vyhodil s pořádnou sekerou. Jenže se to nestalo. Dost možná toho neprodělala tolik, aby to za vyhazov stálo. Jistější v kramflecích si řekla, proč se tedy nevrátit ke starým hříchům a nedokončit nějakou tu zaříznutou sérii? A tak tu máme (konečně!) závěr trilogie Teorie strun s ksichtem oblíbeného doktora na obálce. A to není všechno, považte, v edičním plánu je i kniha z Deep Space Nine. Nevíme jak vy, ale my jsme rádi, že tuhle edici Brokilon prozatím dveřmi nevyrazil a budeme doufat, že to tak aspoň nějaký čas ještě zůstane...

Putování vesmírem, objevování nových planet a kontakt s mimozemskou civilizací, to vše patří mezi základní témata vědecko-fantastického žánru. Jde o stavební kameny tvořící základ žánru a objevují se tak v tvorbě snad všech uznávaných mistrů. Platí to samozřejmě i pro polského spisovatele Stanisłava Lema (1921–2006), významného představitele fantastické literatury nejen pro naše severní sousedy. Seznámení pozemšťanů s odlišnostmi cizích světů je jedním z nejdůležitějších aspektů jeho dodnes uznávaného díla, ať už se jedná o povídky, mající mnohdy humoristický ráz, či o romány jako Nepřemožitelný, Solaris či Planeta Eden. Poslední jmenovaný nedávno vyšel po takřka šedesáti letech od svého prvního českého vydání v péči nakladatelství Plus…

V záplavě komiksů, která se oproti situaci před pár lety zdá být až neskutečná, se na čtenáře v rychlém tempu valí jeden zajímavý kousek za druhým. Těžko říct, zda se vůbec najde ještě někdo, kdo si kupuje vše, lze jen předpokládat, že většina běžných smrtelníků musí pečlivě volit, čím obohatí svou neustále se rozšiřující sbírku. Fanouškům evropského komiksu pak v posledních přibližně dvou letech jistě neunikla v novém hávu vzkříšená edice Modrá Crew. Radost jim jistě dělá nejen volbou titulů, na které se částečně podílejí sami fanoušci, ale i příznivou cenou. Značnou oblibu si v rámci této edice získala především série Ekhö, z níž nám nakladatelství Crew nedávno naservírovalo už třetí svazek…

Už čtvrtým rokem u nás vychází nové vázané vydání nesmrtelné trilogie o pěti svazcích z autorské dílny britského humoristy Douglase Adamse. Nové vydání nakladatelství Argo se chlubí především ilustracemi komiksového tvůrce Dana Černého, které svého času rozbouřily internetové diskuze. Poté, co v roce 2015 vyšly úvodní svazky Stopařův průvodce po Galaxii a Restaurant na konci vesmíru, následované o rok později Životem, vesmírem a vůbec, na sebe další svazky nechaly dlouho čekat. Svazek čtvrtý známý pod názvem Sbohem, a díky za ryby je už na knižních pultech a vypadá to, že se snad ještě letos dočkáme i posledního dílu Převážně neškodná. Nezbývá než popadnout ručník a směle vyrazit do nejbližšího knihkupectví. Vesmírná putování na vás už čekají...

Na svou první knihu Michal Sirotek stále ještě čeká, přesto však už jeho jméno není mezi příznivci české fantastiky neznámé. Své povídky publikuje nejčastěji v časopise XB-1, objevil se ovšem i v časopise Pevnost a díky své úspěšné účasti v literární soutěži o Cenu Karla Čapka také ve sbornících Mlok. Nedávno se čtenářům představil rovněž formou dobrodružné e-knihy z krajiny postapokalyptických Čech, k níž si dokonce sám nakreslil i obálku. To čtenáře našeho časopisu možná nepřekvapí vzhledem k tomu, že se v zahraniční sekci pomalu zařazuje i mezi naše kmenové ilustrátory. Jde o knihu stejně povedenou jako její knižní trailer, ve kterém nás autor láká na atraktivní akční scény? Tom je typickým prostořekým mládencem, který je okolnostmi donucen...

Na Parconu v Bílovci byly 4. srpna 2018 vyhlášeny výsledky Ceny Karla Čapka a my vám přinášíme soupis oceněných i nominovaných prací. S všemi uvedenými povídkami včetně novely z prvního místa se můžete seznámit ve sborníku Mlok 2018, s některými dalšími pak ve sborníku Kočas 2018. Spolu s vyhlášením Cen Karla Čapka byly na Parconu uděleny i ceny Československého fandomu. Mloka za zásluhy získal Aleš Koval za svou celoživotní práci a propagaci sci-fi. Jde o organizátora Parconů 1988, 1992, 2010 a konečně i 2018, ale i Bílconů už od poloviny osmdesátých let až do dneška. Cenu Ludvík si odnesl Zdeněk Rampas a nakladatelství Nová vlna za vydání kompletního souboru povídek Františka Novotného Hvězdné hry. 

Hrdinná Lady Mechanika pokračuje ve svých barvitých dobrodružstvích, tentokrát ji její osud dovede k pátrání po objevitelích tzv. Tabule osudu, jež by mohla změnit běh celého světa. Pokud tedy padne do špatných rukou… Lady Mechanika se sice zrovna vrátila z lovu, únos vnučky významného vědce ji ovšem přinutí opět vycestovat do exotických krajin. Jakmile dívku zachrání, snaží se najít i jejího dědečka a zároveň zmařit plány zlovolných mocností, které se snaží mocný artefakt získat a následně jej trestuhodně zneužít k ovládnutí světa. Lady Mechanika tak stojí před dalším skutečně nelehkým úkolem. Na její dramatické cestě ji čekají nejen věrní spojenci, ale i proradní zrádci, exotická prostředí i četné bojové scény a řada dalších nepostradatelných kratochvílí...

Nejstarší český – resp. původně československý – con, kde se tradičně udílí Cena Karla Čapka i další ocenění jako Mlok za celoživotní zásluhy, každý rok nabývá jiné podoby. Loni v Pardubicích, připojený ke GameConu, mohl působit trochu odstrčeně, byť program se vydařil. Letos v Bílovci už 37. ročníku conu podobný osud nehrozil – Parcon doslova obsadil místní zámek a knihovnu a přinesl s sebou nejen tradiční program, ale i jeho obohacení o více výtvarných a hudebních vložek a pozornost místních. Organizátoři – Aleš Koval, Pavel Poláček, Ivo Poledník a další – dokázali Parconu zajistit i mediální publicitu, což se nedaří často a za což jim také patří velké díky. Už v pátek se o conu objevila reportáž v ČT Událostech v kultuře...

Lavie Tidhar, izraelský rodák momentálně žijící poblíž Londýna, patří k zajímavým jménům střední generace moderní fantastiky. S velkou částí jeho prozatím nepříliš bohaté románové tvorby jsme se už mohli setkat i v českém překladu, romány Usáma i Muž leží a sní představovaly zajímavé příspěvky k chápání aktuální podoby žánru. Nyní nakladatelství Argo přichází s jeho nejaktuálnějším počinem, Pamětní cenou Johna W. Campbella odměněný román Centrální stanice, který v originále vyšel v roce 2016, s nepříliš velkým časovým odstupem se tak s ním mohou v rámci edice Fantastika seznámit i tuzemští čtenáři. Nejprve je třeba konstatovat, že v porovnání s předchozími česky vydanými díly Lavie Tidhara jde zřejmě o nejsoudržnější a nejkompaktnější prózu.

První Úžasňákovi přišli do kin v době, kdy kolem studia Pixar zářila aura nezpochybnitelné jedničky na poli animovaných filmů a unikátní snímek o superhrdinech se svou stylovou retro atmosférou dávných bondovek odvahu a tvůrčí kvality studia jen stvrzoval. Film dokázal pobavit i tu nejmenší ratolest, přestože jej nedokázala ani zdaleka ocenit v plném rozsahu vzhledem k tomu, že očekávaný věk diváka byl ve skutečnosti minimálně dvouciferný. Pokračování přišlo po dlouhých čtrnácti letech a kromě toho, že Pixaru za tu dobu vyrostli a dospěli zdatní soupeři, se toho zase tolik nezměnilo. Druzí Úžasňákovi si zachovali vše, co po sobě zanechal jejich předchůdce, a příběhem dokonce navazují přesně v místech, kde jsme je kdysi opustili…