Jméno Terese Neilsenové a Magic: The Gathering klidně můžeme vyslovit jedním dechem, protože od roku 1995 vytvořila pro tuto sběratelskou karetní hru přibližně 170 ilustrací. Pro vydavatele Wizards of the Coast mohla začít pracovat ještě dřív, už na prvním setu nově připravovaného projektu. Jenže v té době byla firma v pozici, kdy výtvarníkům mohla nabídnout jen minimální plat s případným výhledem do budoucna, pokud se hra chytí. Nielsenová se k nim tedy připojila až o pár let později a zůstala jim věrná už skoro dvacet let. Přitom chtěla původně studovat záhady lidského mozku, jeho fungování a lidskou psychiku. Jenže netušila, jaký obor si přesně vybrat, a rozhodnout se pro umění bylo pro ni více než přirozené...

Martin Králik patří na Slovensku k nejaktivnějším postavám v rámci fantastického žánru. Už v roce 1997 spoluzakládal slovenský časopis Fantázia. V nakladatelství EPOS pomáhal publikovat knihy slovenských i zahraničních spisovatelů. Na nějaký čas obnovil známý bratislavský fanzin Istrozin, stál u zrodu prvního žánrového podcastu Rádio Fantastika a byl i spolueditorem pozoruhodných slovenských antologií Farby strachu a Čas hrdinov. Za to vše se mu dostalo nejen slovenského, ale i „federálního“ fandomového ocenění. A nyní se ve vlastním nakladatelství Rogerbooks snaží znovu postavit na nohy elektronický SF/F časopis Jupiter.

Také jste si občas říkali, jaké by to bylo vzít celou hrst klišé zabydlujících literaturu časovek a trochu je zamíchat? Byl by výsledkem pouhý fantastický galimatyáš, nebo by z toho receptu mohla vzejít i nápaditá, hodnotná a nezapomenutelná kniha? A možná by podobný experiment i od jednoho a téhož autora dopadl v každém z mnoha paralelních vesmírů trochu jinak… ale kdyby tomu tak náhodou opravdu bylo, máme zřejmě štěstí, že žijeme v tom, kde celosvětově úspěšný španělský spisovatel fantastiky Félix J. Palma napsal svou Mapu času právě tak, jak jí můžeme v tom našem světě listovat. V jeho podání se tato notoricky známá klišé totiž stávají svébytnými originálními zápletkami...

Hellboy letos v srpnu oslaví dvacet let, co se poprvé objevil na stránkách komiksů a také je tomu deset let, co kniha Probuzení ďábla poprvé vyšla v nakladatelství Comics Centrum. Při této příležitosti vychází druhé, upravené vydání této knihy. Nechte se zlákat prohlídkou Karlštejna, jakou jste ještě neviděli. Potkáte na ní upíry, nacisty, živou hlavu v lahvi, Rasputina, babu Jagu a hlavně Hellboye. To jsou slova, kterými nakladatelství Comics Centrum láká na mnohými čtenáři vytoužené druhé vydání beznadějně vyprodané druhé knihy hellboyovské řady. Ti rychlejší se mohou v rámci předprodeje dočkat nejen hezčí ceny, ale i atraktivního dárku v podobě stylového zapalovače…

V prosinci roku 2006 představila brněnská společnost Altar svou novou deskovou hru zasazenou do fantasy prostředí Dorn: Výprava za Bránu Osudu (dále jen Dorn). V této semi-kooperativní hře se jeden hráč ujme role zlého pána Dornu, zatímco jeden až pět dalších hráčů se stane hrdiny z města Argos, kteří se snaží jeho ďábelské plány zmařit. V dnešní recenzi vám nejenom představím tuto originální českou hru, ale především se dozvíte, proč je Dorn i v rámci světové herní scény dodnes opravdu výjimečná a zaslouží si pozornost. Pokud se odvážíte vejít do podzemní říše mocného Zorkala a utkat se s jeho příšerami, čtěte dál.

Mladík Šam ap Súrap moc neví, co se životem. Momentálně asistuje lékaři krtkovlaku Médés. Sice ho to nebaví a kolikrát spíš překáží, ale na druhou stranu tak může být očitým svědkem posedlosti kapitánky Nafiové obrovským krtkem jménem Parod Jack. Ten hon přece sleduje s napětím celé Kolejmoří! Na jedné straně kapitánka s umělou paží, na straně druhé gigantický, nepolapitelný tvor žluté barvy. Jenže pak se Médovi a jeho posádce připlete do cesty opuštěný vrak vykolejeného vlaku a Šam učiní zásadní objev. Vypuká hon, do kterého se zapojí nejen vlakaři, ale i armáda, piráti a ti nejpodivnější průzkumníci, jací kdy cestovali po kolejích.

Šéfa stavební firmy na vzestupu potká bizarní nehoda, asociální student se usouloží k smrti na hotelovém pokoji s nafukovací pannou a zakřiknutý knihovník si na rogalu zahraje na Ikara. Zdánlivě vtipné historky z černé kroniky. Jenže proč se o ně zajímá démonský gangster Rashil? A proč se v novinách začínají objevovat podivné šifrované zprávy? Na scénu přichází Felix Jonáš a jeho tým. Spolek hrdinů a jedné hrdinky, pro které je i označení perverzní psychopat hodně velkou pochvalou. Nechtějí zachránit svět, nechtějí konat dobro. Jde jim jen o sebe. Prostě dokonalí Pražáci v takových normálních, paranormálních detektivních příbězích z Prahy a okolí.

Jednoho z nejoriginálnějších tvůrců japonské audiovizuální fantastiky Takashi Miikeho jsme poprvé představili minulý týden a jako poslední z počinů jsme zmiňovali jeho snímek Gozu, který by se dal přirovnat k některým filmům Davida Lynche. Neotřelým mísením žánrů a drsným vizuálním stylem, kterým dokázal šokovat diváky na celém světě, si Takashi Miike získal nejen srdce mnoha fanoušků, ale i nebývalou pozornost kritiky a festivalových porot. Pokud by škarohlídi předpokládali, že se jeho potenciál snímkem Gozu vyčerpal, velmi by se mýlili. Jen o rok později uvedl na plátna hned tři žánrově laděné snímky, které byly i přes rukopis svého tvůrce každý naprosto odlišný.

Jim Butcher se u nás hezky zabydlel a vedle populárního Harryho Dresdena to zkouší i se svou méně známou románovou sérií Kodex Alera. Ovšem Harry tu byl první a stále poutá nejvíc pozornosti. Nakladatelství Triton nám začátkem září představí už šestý svazek jeho paranormálních dobrodružství (celá série čítá v současnosti čtrnáct románů a jednu povídkovou sbírku). Pod temnou obálkou Chrise McGratha se skrývá příběh záhadných vražd hereček pornofilmu, ale nebyl by to Harry aby si s tím neporadil. A my se třeba jednou v českém překladu dočkáme nejen jeho literárních příběhů, ale i televizního seriálu, komiksu či RPG hry. Vždyť Harry Dresden je dnes už legendární postavou městské fantasy...

U nás se už sice ceny Akademie SFFH i ceny Aeronautilus udílely, ovšem v angloamerické fantastice je sezóna literárních ocenění stále ještě v plném proudu. Z hlavní trojice ve složení Hugo, Nebula a Světové ceny fantasy (World Fantasy Awards) známe dosud pouze nominace na Huga a výsledky Nebuly, nyní se tedy dozvíme i nominace na Světové ceny fantasy. Je nutno přiznat, že na rozdíl od kdysi na science fiction orientovaného Huga se Světové ceny fantasy stále zaměřují především na fantasy i s jejími temnými stránkami, což je jistě chvályhodné (oproti tomu science fiction jako žánr dnes v podstatě ztratil svou výsadní literární cenu). Cenu za celoživotní dílo si letos odnesou Susan Cooperová a Tanith Leeová.

Nový román Neila Gaimana je vždy významnou událostí, zvláště pokud se jedná o knihu pro dospělé čtenáře. V českém překladu Petra Cahy ho jako už tradičně připravuje nakladatelství Polaris a my vám jako vůbec první a jediní nabízíme krátkou ukázku v podobě páté kapitoly. Knihu si ještě před vydáním vybral pro filmové zpracování režisér Joe Wright (Pýcha a předsudek, Pokání, Anna Karenina) a produkci přislíbili Tom Hanks a Gary Goetzman, což slibuje přinejmenším zajímavou podívanou, když už ne jeden z potenciálně nejlepších fantastických snímků blízké budoucnosti. Ještě předtím se však můžeme těšit na sice krátký, ale jistě čtivý a svěží příběh, který se na domácích knižních pultech objeví už 28. srpna.

Používat techniku, která není běžná, věnovat se tématům, která budou vždy daleko za hlavním proudem, specializovat se na černobílou kresbu, která v oblasti designu nikdy nezastoupí barevné ilustrace, a přesto vyletět k úspěchu jako raketa? I to jde, pokud máte k dispozici komoditu Iana Millera – svérázný a zároveň chytlavý styl. Jen si představte počátek sedmdesátých let. Knižní obálky ztratily strohost 60. let, které se rozplývaly v geometrických tvarech, kolážích a pop artu. Místo toho zářily barvami, objevovaly neznámý vesmír, Frank Frazetta se prosadil s Conanem... A do toho přijde Miller se svými těžkými, precizními, strašidelnými kresbami, které někomu připomínají Albrechta Dürera, jinému Heironyma Bosche a třetímu groteskní německý expresionismus.

Francouzský spisovatel Robert Merle je pro mnoho čtenářů znám především jako autor mnohadílné historické ságy Dědictví otců, ovšem mezi jeho celosvětově nejproslulejší díla patří rovněž vědeckofantastické romány Až delfín promluví a Malevil. Druhý jmenovaný patří mezi nejpůsobivější postkatastrofické příběhy a jako takový si po právu vysloužil rovněž Pamětní cenu Johna W. Campbella. Příběh skupinky, která přežije výbuch atomové bomby a musí se naučit žít ve zcela jiném světě po zhroucení veškeré civilizace, disponuje typicky francouzským přístupem k životu a i přes jisté známky naivity je neobyčejně zábavný i pro současného čtenáře. V českém překladu vychází už počtvrté...

Letošní léto pro mne znamenalo hned několik jedinečných zážitků. Od prvního července jsem se stal junior designérem ve společnosti Bohemia Interactive Studio a dostal jsem tak možnost podílet se na nové hře. Tou je vesmírný simulátor Take on Mars, kde máte možnost vyslat na povrch Marsu několik druhů stacionárních i pohyblivých vozítek, prozkoumávat povrch, fotit zajímavé oblasti a provádět rozličné analýzy atmosféry, kamenů nebo půdy. Hra se snaží o co největší realismus, který by ovšem neměl být na úkor zábavnosti. Druhý zážitek začal prvním srpnem a trvá doteď. Digitální obchod s hrami Steam totiž od 1. srpna nabízí naši hru hráčům po celém světě.

Pokud patříte k těm, kteří se v naší anketě dožadovali většího množství hororů na stránkách xbéčka, pak se chystá kniha právě pro vás. Joe Hill sice možná proslul především jako syn Stephena Kinga, ovšem pod tou mediální bublinou se skrývá zatraceně schopný autor hororů, což vedle své románové tvorby (Černá krabice, Rohy) a komiksu (Zámek a klíč) dokazuje i v kratších pracích. Nakladatelství XYZ nám už brzy nabídne jeho první autorskou sbírku, která si vedle Ceny Brama Stokera a několika dalších ocenění po právu vysloužila i zvýšenou pozornost čtenářů. Snad tomu tak bude i u nás a třeba se jednou dočkáme i sbírek hororových autorů s méně vděčným mediálním profilem...